Stephan Micus: Winter's End

Label: ECM Records GmbH, ECM 2698359 2771

Nahráno: MCM studios, 2018-2020

Mastering: Christoph Stickel

DR: 16

 

Stephan Micus je pro hudbu něco, jako Kryštof Kolumbus pro objevování nových světů: cestuje a sbírá střípky hudebního folklóru, studuje původní a domorodé nástroje, a pak je používá k vytváření vlastních kompozic. Winter´s End je jeho 24. album pro ECM od roku 1977.


Stephan Micus Winters End

 

Ve své hudební kolekci mám od Micuse nahrávky dvě, Listen to the Rain a Wings Over Water, obě koupené v mém vlastním ‘new age’ období. Přísně vzato je tato muzika celkem obtížně zařaditelná, protože se inspiruje mnoha kulturami, často značně odlišnými, a jediné co jednotlivá alba spojuje, je zkoumání komunikace mezi zvukem a duší. Některé z Micusových nahrávek jsou introvertní a rozjímavé, jiné mají experimentálnější charakter nebo srší energií. Winter’s End je se někde na pomezí a posluchači představí jedenáct nástrojů z deseti různých zemí.

Zvuk alba je excelentní – a řekl bych že je excelentní i na tak vysoký standard, na jaký jsme u ECM zvyklí. Navzdory tomu, že jednotlivé kompozice dostávaly svou formu postupně v průběhu dvou let a to znamenalo hodně overdubbingu, není časový odstup mezi nimi slyšet a album drží pohromadě jako celek nejen hudebně, ale i zvukem. Kdo si potrpí na rochnění se v nezředěné kráse tónu domorodých hudebních nástrojů, přijde si ve Winter´s End na své.

Jedním z hlavních původců zvuku alba je chikulo, nástroj, který Micus popisuje jako „basový xylofon z Mozambiku, který má jen čtyři klávesy/kameny z těžkého tropického dřeva, 80 cm dlouhé a 18 cm široké. Pod každou z nich je obří tropická kalabasa (tykev), která funguje jako rezonátor. Uvnitř kalabas jsou plastové membrány, které přidávají ke zvuku specifický drnčivý zvuk.” Trojice kompozic Autumn Hymn, Oh Chikulo a Winter Hymn posluchače zavedou do mystického zvukového světa, kde rezonující chikulo dostává prostor, aby se plně rozvinulo, a uplatnila se tak krása témbru, kterým v podstatě primitivní nástroj disponuje. Nahrávka je vícemikrofonová, ale velmi zručně namixovaná, takže výsledek je doslova imerzívní zkušenost, zvuková koláž, která vás vcucne a obklopí. Nad tím vším se vznáší skoro snová japonská flétna nohkan, působí to celé majestátně a vznešeně.

Baobab Dance je další lahůdkou, čtyři lamelofony posílají k uším tak krásně čisté perkusívní tóny dřeva a kovu, že se tají dech, a celé to svou hypnotikou připomíná výlet do snu. V dalších kompozicích uslyšíte gambijskou harfu sinding, egyptskou flétnu nay, balinéský suling, smyčcem hraný sattar z Xinjiang, tibetské činely tingsha, peruánské charango a dvanáctistrunnou kytaru. Micus experimentuje i se 14-hlavým sborem, zpívajícím ve vymyšleném jazyce a tak je na albu je hodně co objevovat. Je s podivem, že tak různorodá směsice nejenže může existovat vedle sebe, ale od první vteřiny až po poslední působí jako jedna dlouhá krásná cesta. Od Winter´s End odcházím nejen předouc blahem nad přenádherným zvukem, ale také potěšen, zrelaxován a plný energie. Přál bych si více takové muziky.

 

Tracklist:

1 - Autumn Hymn

2 - Walking In Snow

3 - The Longing Of The Migrant Birds

4 - Baobab Dance

5 - Southern Stars

6 - Black Mother

7 - A New Light

8 - Companions

9 - Oh Chikulo

10 - Sun Dance

11 - Walking In Sand

12 - Winter Hymn