TEST optických kabelů

Ačkoli lidé rychlostí světla cestovat nemohou, audio signál to po příslušné konverzi dokáže. Dlouhou dobu bylo optické propojení komponentů v highendu nekonkurenceschopné a v domácím digitálním přenosu dat vládl koax. Rychlý pokrok v materiálovém inženýrství však dnes umožňuje vyrobit optická vlákna takových vlastností, že se situace obrací: poslech hudby přenášené světelným paprskem může přinášet větší potěšení, než naslouchání elektrickému rušení konvenčního koaxiálu.

Hudba světelného paprsku

Optický kabel má několik nesporných výhod, z nichž největší jsou právě naprostá odolnost elektrickým interferencím a absence zemní smyčky. Pokud potřebujete digitálně propojit dva komponenty na větší vzdálenost, je optika tím nejefektivnějším způsobem. Navzdory obecné domněnce, že optický přenos signálu mají na starosti laserové zařízení ve vysílači a přijímači, slouží k tomuto účelu obyčejné červené LED diody a fotoprvky. Světlo cestující kabelem není nijak modulováno - v duchu digitálního principu je signál popsán pouze 2 stavy, to jest zapnuto/vypnuto. Celý děj se ale odehrává vysokou rychlostí, řádově ve frekvenci desítek megahertzů.

Aby nevznikaly uvnitř kabelu ztráty, způsobované vnitřním odrazy a lomy, musejí výrobci používat nejen optická vlákna vysoké jakosti, ale navíc uplatňovat různé fígle, jak se dočtete dále, aby světlo na vstupu i výstupu bylo v nezměněné kondici. Nové materiály, jak jsme předeslali v úvodu, umožnily vyrábět vodiče nejen vysoce čisté, ale současně i velmi ohebné, což se o předchozích generacích říci nedalo.

Pro recenzenta má optický kabel ještě jeden půvab: není nutno jej zahořovat. Jeho dielektrikum není procházejícím signálem nijak ovlivňováno a nový kabel tak má teoreticky navrch nad již delší dobu používaným kouskem, který už může být používáním a ohýbáním ´ojetý´.

Soupeři

Wireworld Supernova 6 je nejnovější verze nejvyššího modelu optických kabelů Wireworldu. Narozdíl od základního modelu Nova 6, ve kterém najdeme jedno plastové vlákno, je optický svazek Supernovy 6 tvořen hned 280 skleněnými filamenty. Teorie říká, že takové uspořádání by mělo být odolnější vůči materiálovým ztrátám (menší vliv odrazů).
Těžko říci, jestli tomu tak doopravdy je, každopádně bylo toto řešení v rámci našeho testu unikátní, neboť ostatní soupeři se mohli pochlubit pouze jedním vláknem.

Van den Hul Optocoupler MkII má pěknou perleťovou barvu, což už samo o sobě asociuje optické hrátky, odehrávající se uvnitř. Na obou koncích je vlákno vodiče zabroušeno a vyleštěno do tvaru konvexní čočky. Van den Hul věří, že to pomáhá vycentrovat světelný paprsek do geometrického středu vodiče, opět s cílem zamezit nežádoucím odrazům od stěn. Firemní literatura tvrdí, že úspěšnost je vysoká a kabel má až o 50% méně ztrát než kabel konvenční konstrukce.

Tvar čoček Optocoupleru má i výhodu v lepším zaostření paprsku na straně vysílače a přijímače. Tento faktor je často podceňován; v ideálním případě by optické vlastnosti kabelu a konektoru zařízení měly být co nejshodnější, jinak může docházet ke ztrátám (reflexím, rozostření apod.) na rozhraní a tudíž zvýšené chybovosti čtení dat. V praxi se ale stejně specifikací optických vlastností přípojných míst nedopátráme, takže hodnota této informace, i když značná, zůstane nejspíše nevyužita.

Optocoupler MkII neuvádí, je-li vlákno polymerové nebo skleněné, ale s ohledem na předchozí řady se domníváme, že bude mít vodič blíže ke sklu. Skleněné vodiče při správném provedení vykazují méně ztrát, jsou však náchylnější k poškození ohybem. Ať už máte optický kabel jakýkoli, manipulujte s ním opatrně a nesnažte se o ostré zatáčky - v extrémním případě by mohlo dojít k úplnému přerušení nebo ruptuře vlákna.

Srovnání plastu a skla se ukázalo hračkou v okamžiku, kdy vstoupil na scénu další účastník testu: Nordost Whitelight byl totiž k dispozici v obou variantách. Standardní Whitelight má plastové vlákno zapouzdřené ve 3-vrstvé izolaci, Nordost Whitelight Glass používá vysoce leštěný filament, který ke stejné izolaci ještě přidává vnitřní „tlumící mechanismus“, ať už to znamená cokoli.

Světlo v akci

Všechny kabely byly k dispozici v základní 1.0m délce a žádný z nich nepředstavoval pro praktické použití jakýkoli problém. Naopak, ohebnost kabelů byla (i vzhledem k průřezu) podstatně lepší než ohebnost srovnatelných standardních interkonektů. Jak už jsme ale říkali, čím méně kliček a smyček, tím lépe.

Achillovou patou jakéhokoli optického připojení jsou konektory. Spolehlivost propojení s Toslink terminály je diskutabilní a navíc neexistuje ani žádný standard, který by umožňoval ´uzamknout´kabel ve správné pozici, tak jak to umí třeba konektory XLR. Je proto potřeba, zvlášť při opakovaném přepojování, tu a tam zkontrolovat, zda kabel sedí na svém místě.

Poslechové testy s optikou se ukázaly jako jedny z nejkomplikovanějších. Postupně jsme konkurenty používali pro digitální propojení mezi 4 různými zařízeními: Accuphase DP-78 (SACD player), Luxman D-06 (SACD player), Pioneer PDS-904 TM (CD player) a Behringer DEQ2496 (masteringový procesor). Jinými slovy, propojovaly transporty a D/A převodníky přehrávačů, popřípadě vytvářely smyčku pro externí DSP (Behringer).

Všechny kabely se zhostily svého úkolu na výbornou a poskytly čistý a transparentní zvuk. Nezáleželo na tom, který z nich byl zrovna v sestavě - zvuk byl vždy detailní a rozlišený, s dobrým timingem (tj. žádný slyšitelný neklid v časové doméně) a při srovnání s koaxiálním kabelem se ´zvuk světla´zdál být i klidnější, bez stresu a bez rezonancí či ostrosti. To poslední má pravděpodobně na svědomí absence jitteru, tedy časové chyby, což je bezpochyby velká výhoda optiky. Na rozdíl od počítačů, kde jsou data přenášena v ucelených blocích (jako když přesouváte data z flash disku) a mohou být tak snadno zabezpečena proti ztrátám a chybám přenosu, jsou audio data nepřerušeným datovým tokem, který musí dorazit nejen na správné místo v neporušeném stavu, ale navíc tam musí dorazit ve správný čas. Ač to vypadá logicky, fenomén jitteru dokázal před dvěma dekádami výrobce digitální audio techniky pořádně potrápit a trvalo pár let, než se s ním jakž takž vypořádali.

Kabely v testu představovaly různé cenové kategorie: nejlevnějším byl Nordost Whitelight (65€), následovaný pak Van den Hul Optocoupler MkII (75€), Wireworld Supernova 6 (110€) a Nordost Whitelight Glass (150€). Další dobrou zprávou proto je, že mezi nimi nebyl žádný slyšitelný rozdíl. Přesněji řečeno, neslyšeli jsme žádné odlišnosti mezi testovanými kabely při 1m délce - je fakt, že kdybychom měli k dispozici třeba pětimetrové kousky, mohly by se rozdíly v konstrukcích projevit výrazněji. Takto však nezbývá, než konstatovat, že je prakticky jedno, který z výše uvedených použijete.

Co se týká rozdílu mezi plastem a sklem, musím přiznat, že jsem měl mírný dojem (zdůrazňuji to slůvko dojem), že Nordost Whitelight Glass měl o fous čistší projev než Whitelight Plastic. Nicméně v okamžiku, kdy jsem si to chtěl ověřit ve slepém testu, neměl jsem šanci mezi těmi dvěma spolehlivě rozlišit, který je který. 

Poslední a rovněž dobrá zpráva je, že při použití optiky se vyhneme impedanční nekompatibilitě, která bývá problémem elektrických propojení. Ostrost či jiná zvýraznění některých koaxiálních kabelů mohou sice být posluchačsky atraktivní, ale nám jde především o to, aby kabel signál pokud možno neovlivňoval, ať už negativně nebo pozitivně, ne?

Kontakt:

Nordost: Gaia Connections, Praha, tel. +420 286 885 599

Van den Hul: High-End Audio Studio, Belgická 4, Praha, tel. +420 224 256 844

Wireworld: Reference Cinemas, Praha, tel. +420 221 014 604