TAD Revolution One / Part 1 - kabinety

TAD Evolution One určitě nejsou žádnou zvukovou konečnou. Přesto si myslím, že to jsou zatraceně povedené reprosoustavy. Pořídil jsem si je krátce po jejich vzniku v roce 2013, a neměl jsem od té doby zásadní nutkání je vyměnit. Dá se říct, že patří do zlaté konstruktérské éry Andrew Jonese, kde byl ještě prioritou zvuk, nikoli komerce, a je to slyšet. Samozřejmě jsem v mezičase narazil na pěknou řádku reprosoustav, co TAD E1 v tom či onom předčily, často významně, ale buď byly příliš velké, nebo příliš ošklivé, popřípadě obojí. Červík tak začal hlodat až loni, kdy se objevily hned dvě novinky, za které bych byl ochoten Evolution One vyměnit.

Loni YG Acoustics pustili na trh upgradeované modely Sonja 3.2/3.3, které se opravdu povedly. Nové YG pro moje uši shrnují všechno, o čem high-end je: spojují nádhernou dynamickou transparenci s úžasnou muzikálností a živostí, kterou by jim další kandidát na mém seznamu, Magico M3, mohly jen závidět. Posun od Sonja 2.2i/2.3i je tu jasně slyšet, a navíc je to krásný příklad inženýringu třetího tisíciletí, pojetím i zpracováním. Tím druhým objektem touhy se staly nové Marten Audio Mingus Septet, které si odbyly premiéru na mnichovské High End Show 2023. Zvuk úchvatně vřelý a každým coulem luxusní, přesto detailní a maximálně dospělý. Za mě nejlepší Marten, co jsem zatím slyšel.

Jediný problém je, že Sonja 3.2 stojí 130 k€/pár a Septet 110 k€/pár; to je 4-5x vyšší cena, než stály nové Evolution One (27k€/pár). No a pak taky – nějak se mi nechtělo vzdát koncentrického TAD měniče (ve firemní hantýrce CST neboli Coherent Source Transducer). CST v E1 je ještě původním měničem s velkou 35mm beryliovou kalotou uprostřed 140mm hořčíkové membrány, jež se u následovníků ´ekonomicky’ smrskl na “micro-CST-driver”, který má pouze 25mm kalotu a 95mm konus (Evolution One TX v roce 2019, a Grand Evolution One v roce 2023). Zkrátka když jsem zvážil všechna pro a proti včetně těch finančních, rozhodl jsem se pro radikální upgrade Evolution One. Radikálním upgradem myslím opravdu zásadní změny.

Rozebírání Evolution One

Vnitřek kabinetů je dostupný jednak odšroubováním měničů, jednak odšroubováním vícedílné podstavy. V té je rovněž umístěna výhybka. Jak jsem zmínil, tak navzdory rozpočtovým omezením, která jsou přítomna vždy a u jakékoli reprosoustavy, byla TAD E1 věnována péče nadprůměrná.

Tak například zespodu je prostor podstavy překrytý přesným filcovým výřezem namísto dřevovláknité desky, což je chytré řešení, zamezující vzniku rezonanční komory v prostoru výhybky. Filc je jednak přilepený, jednak uchycený vruty; dvojnásobné jištění (vruty/šrouby a lepidlo) se opakuje v celém řešení reprosoustavy. I když výhybka samotná nevyužívá ´značkové´ součástky, jsou téměř všechny vyráběné pro TAD na zakázku a působí solidně a kompetentně. Za zaplacené peníze tak zákazník dostane už v základu víc než jinde. Dalším zajímavým detailem je rozhodnutí umístit výhybku každé sekce na samostatnou desku, aby se navzájem minimálně ovlivňovaly. Ještě zajímavější je antirezonanční vytlumení výhybkových desek po jejich obvodu jakýmsi pryžovým lemem – toto není hned tak někde k vidění a zamezí se tak i rezonancím při případném kontaktu vodič-výhybka. Naopak je škoda, že TAD použil na propojení jednotlivých komponent výhybky tištěné spoje, ale chápu, že to znamenalo značnou úsporu práce i místa. Desky jsou dvouvrstvé se spoji schovanými uvnitř, ale nebylo zase až takovým problémem vygenerovat simulacemi schéma zapojení znovu. O tom podrobněji v další části tohoto reportu. Měniče jsou uvnitř propojené se svými výhybkami OFC kabely o průřezu 2x 2,5 mm2 (14 AWG), což je opět něco, co často odfláknou i renomované značky, protože to není vidět.

Pracovní plán byl jednoduše přímočarý:

• Krok 1: Odmontování výhybek a dalších nepotřebných součástek z kabinetů.
• Krok 2: Vylepšení těžiště a ošetření rezonančních bodů.
• Krok 3: Renovace povrchové úpravy.
• Krok 4: Optimalizace výhybky, použití jiných součástek, a její umístění vně reprosoustav.
• Krok 5: Doladění finálu na míru místnosti a posluchačským preferencím.

Na papíru to vypadá jednoduše, realita je vždy složitější. Některé z kroků mohly probíhat paralelně, u jiných se muselo čekat na dokončení toho předchozího. Nejjednodušší byl hned začátek – původní výhybky byly ven z TAD E1 během dvaceti minut. Tím začala přeměna Evolution One na Revolution One. Po prozkoumání použitých součástek a jejich hodnot a po prvních pár simulacích bylo rozhodnuto, že se z nich nepoužije vůbec nic. Pryč šly i reproduktorové terminály, které se staly nabytečnými. Apropo, i ty jsou vlastní výroby TAD, masívní a silně zlacené. Jeden váží víc, než čtyřka WBT.

Těžiště a rezonance

V originální verzi TAD Evolution One stojí na třech nožičkách, které se šroubují přímo do podstavy. Jejich stabilita není úplně dokonalá, a tak to výrobce řeší dodatečným párem pomocných nožiček, které – podobně jako postranní kolečka na dětském bicyklu – zamezují nechtěnému překocení. Takto jsem E1 provozoval jen krátce a už před lety nahradil tento systém na míru vyrobeným T-kusem, který přesahuje podstavu a zajišťuje mnohem lepší usazení TAD na podlaze. Tím šly do šuplíku i původní nožky, které byly vyměněny za účinnější řešení. Po experimentech s Nordost Sort Fut a více druhy Stillpoints skončily E1 na trojici Finite Elemente Cerabase. Rád bych TAD dostal na AAI, ale ty byly pro můj účel tehdy příliš vysoké. Více jsem o tom psal v článku Audiodrom Reference Room.

Původní výhybka nebyla nijak těžká, přesto její hmotnost dodala spolu s nízkým umístěním a novými nožkami kabinetům dobrou stabilitu. V okamžiku, kdy váha výhybky a terminálů z podstavy zmizela, posunulo se těžiště nahoru někam mezi rozměrné motory obou basových měničů. Bylo tedy nutné dole opět něco hmoty přidat, pokud možno co nejníž. A protože je měď nejen solidně těžká, ale hlavně má i skvělé tlumící vlastnosti, padla volba na masívní měděné tyče  v kombinaci se zbytky automotive materiálů, které mi zbyly z jiných projektů. Měď jsem nařezal jako po másle úhlovou bruskou a kotouči na hliník, vyvrtal do tyčí otvory podle šablon a vyřízl do nich závity. Pro upevnění do podstavy se použily hliníkové zděře, které tam zůstaly po původní výhybce. Než to proběhlo, tak se pořešilo vnitřní prodrátování. To mimojiné dostalo i krásné návleky od Jagwire (Housing Damper), tedy materiálu, který se v MTB používá na vedení bowdenů rámy kol, aby tam nerezonovaly. Na průměr vodičů zapadly naprosto přesně, jako by pro ně byly vyrobeny. Všechny spoje kov na kov byly zajištěny Loctitem 243. Tam kde bylo potřeba použít podložky, použily se plastové. Zbývající dutiny vyplnila Cellofoam akustická pěna, na závěr se vrátily na místo i původní filcové výřezy. Celé to přidalo dodatečná 3 kila do podstavy každého kabinetu a posunulo to těžiště níže, než bylo původně. Současně, a to je důležité, je celková hmotnost kabinetů pořád v rámci specifikace Finite Elemente.

Protože bylo potřeba připravit připojení externích výhybek, byly pochopitelně vodiče od měničů vyvedeny vně kabinetů. V plánu je, že budou zakončeny lehkými dutými banánky stříbro/měď. Z estetických důvodů (abych nemusel vytahovat kabely ven spodem nebo zadem) jsem nechal vyfrézovat do podstav ploché kanály. Vodiče byly uloženy do těchto kanálů v plastickém tmelu, v podstatě tepelně stabilní plastelíně, která se používá na tmelení kuchyňských dřezů (Franke). Takto se vodiče po stažení částí podstavy k sobě nedotýkají jeden druhého, ani se nedotýkají podstavy či kabinetů. Díry po reproterminálech byly vyplněny rounem a zaslepené InAkustik podložkami, které byly zrovna po ruce a vypadalo to pěkně.

Zrcadlo

Při příležitosti toho, že byly TAD E1 ven z poslechové místnosti, a navíc bylo v červnu hezky teplo, rozhodl jsem se i pro renovaci povrchu. TAD mám ve verzi ebenu makasar, tedy černého dřeva s hnědočerveným žilkováním. V původní verzi je povrch uzavřen matným polyuretanovým lakem. A protože se mi vždycky líbila luxusní povrchovka novějších modelů TAD Compact Reference One TX s jejich hlubokým leskem (provedení Emerald Black a Beryl Red vypadají naživo opravdu skvostně), řekl jsem si proč nedat E1 podobnou hloubku lesku.

Nebylo ani potřeba sundávat měniče, protože celý proces – přestože pomalý – byl čistý. Dva roky zpátky jsem úspěšně zrenovoval pažbu pušky pomocí přípravku Birchwood Casey Tru-Oil. Ten se nanáší buď přímo prstem (což moc nedoporučuji) nebo kouskem nechlupatícího hadříku. Já použil  ústřižky utěrky na nábytek. Trik je v nanášení velmi tenkých vrstev, jednu po druhé; v podstatě je potřeba Tru-Oil důkladně vtírat, nikoli natírat, podobně jako byste dřevo jen olejovali. Za příznivých podmínek je proschnutí vrstviček vcelku rychlé, takže lze nanést každý den jednu až dvě. Pro správnou hloubku je nutné počítat s minimálně 12 vrstvami s ručním matováním mezi vrstvami. Protože byl můj základ už hladký jemně zbroušený lak a nikoli surové dřevo, dostal jsem požadovaný efekt v devíti vrstvách a deseti dnech. Žádné stříkání, žádný nepříjemný pach – v podstatě se to dá udělat v obýváku. Finální vrstvu jsem ručně vyleštil velmi jemnou auto pastou a jako bonus uzavřel mokrým grafenovým voskem Infinity Graphene Wax. Výsledek je hluboké a hladké zrcadlo. Tím práce na kabinetech skončila TAD se vrátily do poslechové místnosti.

Další krok byla přestavba výhybek, což byla ta zásadní věc, která přeměnila Evolution One na Revolution One. Protože bylo cílem vyždímat možnosti TAD do poslední kapky, zavlekl jsem do projektu tři důležitá jména: Silent Laboratories, Duelund Coherent Audio a AAI.

Pokračování příště...

TAD Revolution One / Part 1 – kabinety

TAD Revolution One / Part 2 – výhybka

TAD Revolution One / Part 3 – komponenty

TAD Revolution One / Part 4 – ladění

TAD Revolution One / Part 5 – finále

(C) Audiodrom 2024