SNDSTG LOCꓘ

Skok v místě a čase. Červen 2007, Concertgebouw, Amsterdam. Stravinského Pták Ohnivák, RCO Live, Mariss Jansons. Prostor je luxusně hluboký, přehled přes nástrojové skupiny unikátní, s precizní vnitřní lokalizací, dramatickými forte a hedvábnými pianissimy. Místy z toho jde hlava kolem, nestíhám sledovat jednotlivé hudebníky, jak si předávají svoje party, famózní jsou dechy, přicházející ze správné perspektivy nad hlavami ostatních zezadu z konkrétně vymezeného místa v orchestru. Navíc je prakticky jedno, zda hraji potichu nebo nahlas. Nahlas – tím myslím průměrnou hlasitost 94,7 dB v poslechovém místě. Zdá se, že to funguje lépe, než jsem čekal.

SNDSTG LOCK: Prostor řezaný diamantem

Je jednoduché pravidlo: pokud audio systém zní dobře, vůbec na něj nesahejte. No jo, ale co když by mohl znít ještě lépe? To je otázka, která je neodbytná a kterou těžko dostanete z hlavy. A najednou se rozhoupeme a je tu další změna. Je to praktická implementace Hlavy 22.

Hlava 22 je neřešitelná, v kruhu uzavřená situace, ze které nelze uniknout, protože pravidla nebo podmínky dělají z možného řešení součást problému. Výraz pochází ze stejnojmenného románu Josepha Hellera. Je to válečný freska, kde mohou být vojenští piloti osvobozeni z nebezpečných leteckých misí pouze tehdy, jsou-li prohlášeni za duševně nemocné. Podá-li však pilot takovou žádost, projevuje racionální obavu o vlastní bezpečnost, což dokazuje, že pilot je duševně zdravý. Výsledkem je, že pilot musí dál létat. Je to nekonečný kruh.

Po dlouhá léta jsem budoval svůj vlastní systém a vím, že jakákoli změna, ať už sebemenší, ho vychýlí z rovnováhy. Pak musím vynaložit hodně úsilí, abych ztracený balanc znovu nastolil. Je pravda, že pak je obvykle systém lepší než předtím, proč bych tedy jinak onu změnu vůbec prováděl, že? Je to ale jeden krok zpět a dva kroky vpřed, což je dost frustrující a časově náročné.

Takže když jsem se tak nějak rozhodl udělat odvážný skok a vyměnit antirezonanční platformu, na které stojí moje audio komponenty, znamenalo to narušit doslova všechno. A kdyby se dílo nepovedlo, nebylo cesty zpět, protože původní platformu, která byla rovněž vlastní konstrukce, jsem musel úplně rozebrat.

SNDSTG LOCK: Počátek

Strávil jsem asi měsíc zkoumáním mnoha podobných platforem, které jsou na trhu k dispozici, lovil v paměti, co jsem kde viděl nebo slyšel, a snažil jsem se propojit jejich konstrukční logiku s mými vlastními zkušenostmi. Ve své vlastní místnosti jsem v průběhu času zkoušel HRS (Harmonic Resolution Systems), Symposium Acoustics, Synergistic Research, Solid Tech a Stillpoints, a došel k jedinému závěru: cokoli si koupíte, bude fungovat, ale výsledek závisí do značné míry na typu podlahy, hmotnosti komponentů a rozložení zátěže. To znamená, že to, co v jednom systému zní ostře a jasně, může v jiném znít tupě a nezáživně. Nakonec jde o přístup založený na pokusech a omylech, jehož cílem je najít platformu, která trefí ten správný bod v momentální konstelaci vašeho systému. V důsledku to pak znamená, že pokud se například rozhodnete zkopírovat zde popsaný projekt SNDSTG LOCK, může a nemusí to fungovat, protože pravděpodobně budete mít jinou skladbu podlahy, jinou hmotnost komponentů a jejich rozmístění atd.  I když můžete zcela určitě využít zde popsané konstrukční principy, v realizaci budete nejspíš nuceni použít jiné tloušťky, rozměry a možná i samotné materiály. Koneckonců je to matematická modelace rezonancí.

Ačkoli mám technické vzdělání, bylo by v dnešní době hloupé nevyužít AI nástroje. Musel jsem provádět opakované iterace tolika změn a nápadů, že bych bez AI pomoci na takové práci strávil snadno celý rok. Musím upozornit, že použití AI enginů, které jsou k dispozici zdarma (typicky Gemini a další základní nástroje integrované v prohlížecích), přináší, řekněme, průměrné výsledky. Přesunul jsem se tedy k profesionálním placeným AI nástrojům. Jako správný maximalista jsem použil dva z nich a vzájemně je zásoboval informacemi, abych zjistil, jak se jejich návrhy shodují a jak budou rešeršovat návrhy toho druhého. Nejednou se dostaly do rozporu, jindy byly ve vzácné shodě.

Byl to opravdu zajímavý proces, který vycházel z konkrétních dat, jako je například skladba mé podlahy, nebo hmotnostní parametry a rozmístění komponentů, které mají na platformě stát. Nakonec tu byla i „neměřitelná, subjektivní a romantická“ stránka projektu, touha dosáhnout zvuku, který chceme všichni:

• Hlubokých, pevných a rychlých basů bez dunění
• Precizní hrany tranzientů a dynamicky živé prezentace
• Stabilní a přesné prostorové rozložení zvuku s bodovou lokalizací a pevné kontury hlasů a nástrojů bez slévání a rozmazání

SNDSTG LOCK: Realizace

Platforma je navržena jako těžká, asymetrická konstrukce s tlumením pomocí sendvičových vrstev. Jejím účelem není izolovat zařízení pomocí měkkého odpružení, protože to je to nejhorší (i když nejintuitivnější), co můžete udělat. Místo toho konstrukce kombinuje tvrdá rozhraní pro uložené komponenty, vysokohmotnostní jádro, viskoelastické smykové tlumení a řízený přenos energie do plovoucí laminátové podlahy. Celé to váží okolo 110 kg.

Rozložený Lock. Vizualizace.

Konečná konstrukce SNDSTG LOCK je de facto jednoduchá, jak je patrné z rozloženého nákresu. Cílem návrhu je mechanická stabilita a rychlejší útlum rezonancí platformy. Pevnější basy nebo stabilnější prostorové zobrazení jsou pak výsledkem implementace pro konkrétní systém, nikoli parametry zaručené pouze použitými matriály.

• Povrchový finiš je tvořen tenkou slupkou kompozitu z uhlíkových vláken, která má vynikající tuhost a odolnost, roznáší zatížení a taky dobře vypadá.
• Horní deska je vyrobena z mramorového konglomerátu. Slouží jako nosná deska pro uložené audiokomponenty a první funkční vrstva.
• Horní tlumicí vrstva, Comfortmat Volt, pracuje jako viskoelastická smyková vrstva.
• Hmotnostní jádro je nejtěžší: dvě 2 cm silné ocelové a jedna měděná deska vytvářejí ukotvující masu a propojují ostatní funkční vrstvy.
• Spodní tlumicí vrstva využívá stejný materiál jako horní tlumicí vrstva za stejným účelem – sloužit jako spodní rozhraní tlumící smykové síly.
• Spodní deska je stejně jako horní z mramorového konglomerátu, silnější a těžší než horní deska, aby vytvořila stabilní základnu a zajistila další rozložení zatížení a nízkofrekvenční pohltivost k podlaze.
• Rozhraní s podlahou tvoří 10 podložek s vypočítanou tloušťkou, tvrdostí a umístěním pro kontrolovaný kontakt s již zmíněnou plovoucí podlahou.

Záměrně neuvádím tloušťky ani přesné specifikace materiálů. SNDSTG LOCK byl přesně vyladěn na moje podmínky a preference; vaše se mohou radikálně lišit. Troufnu si ale říct, že základní architektura by měla fungovat všude.

Materiály

Mramorový konglomerát byl vybrán pro svou vysokou tuhost a výhodný vnitřní útlum. Podobný kompozit používá například Estelon k odlévání skříní svých reproduktorů. Potřeboval jsem materiál, který by měl vysokou měrnou hustotu, byl rozměrově stabilní a měl díky struktuře předvídatelnější vlastnosti než přírodní mramor nebo kámen, a který by neměl vlastní zvuk jako dřevo nebo kov. Původně jsem si myslel, že by mohly být tou nejlepší volbou desky z materiálu Corian, ale po několika úvodních simulacích se ukázalo, že jsou kvůli vysokému obsahu pryskyřice a příliš jemným minerálním částicím příliš přetlumené a navíc nejsou k dispozici v požadovaných tloušťkách, takže bych musel lepit několik desek na sebe, což je dost obtížné, protože Corian desky nejsou úplně rovné. Masivní mramor také není špatnou volbou, ale rezonuje. V mramorovém konglomerátu pryskyřičné pojivo a mramorové plnivo nevytváří souvislou krystalickou strukturu, jaká se vyskytuje v masivním mramoru. Díky tomu je konglomerát méně náchylný k čistému „zvonění“ s vysokým Q-faktorem než homogenní kamenná deska a není tak přetlumený jako Corian. Vizuální stránka nebyla důležitá; desky nejsou ve finální platformě viditelné. Asymetrie tlouštěk je záměrná. Tenčí horní deska snižuje zbytečnou hmotnost nad tlumícím jádrem, zatímco silnější spodní deska vytváří stabilní základnu a rozkládá hmotu centrálního kovového jádra k podlaze. Chcete-li tip na podstatně levnější a snadno dostupnou alternativu k výše popsanému, je nejlepší volbou silná březová překližka.

"Nahý" Lock bez finálního ohranění. Nad ocelovými deskami je vidět černý L-profil, který jsem použil na srovnání a nějak se dostal na fotku.

Ocelové a měděné segmenty představují dohromady přibližně 65 kg hmoty. Kovové desky pokrývají většinu plochy platformy, ale zůstávají fyzicky oddělené od sebe navzájem. Toto oddělení zabraňuje vzniku dominantního rezonančního módu. Mezery mezi deskami tedy nejsou neužitečným prostorem; jsou záměrem a nezbytnou strukturální diskontinuitou.

Tlumicí viskoelastické vrstvy představují aktivní ztrátový mechanismus. Comfortmat Volt je vynikající antirezonanční a pohltivý sendvičový plát, používaný v automotive. Funguje tak, že deformace tuhých vrstev vyvolává smykové napětí uvnitř viskoelastické směsi a převádí jej na teplo. Z tohoto důvodu je nezbytný plný kontakt s okolními vrstvami a dokonalá přilnavost. Samolepicí stranu je třeba nažehlit na čistý a odmaštěný konglomerát (po celé jeho ploše) a pečlivě vytlačit všechny vzduchové kapsy.

Comfortmat Volt je tvárný, s kvalitním lepidlem, vhodnými vlastnostmi a dobře se s ním pracuje.

Horní kompozitní karbonová vrstva je nepovinná a představuje skvělý prvek pro jemné doladění. Existuje mnoho možností, co dát nahoru, z nichž každá funguje trochu jinak a každá vypadá trochu jinak. Jelikož horní deska je to, co vidíte, a budou na ní spočívat vaše audio komponenty, nechtěl jsem vizuální aspekt zanedbat.

Existují tu pouze tři základní pravidla: horní deska musí být tenká (0,5–4,0 mm, v závislosti na typu zvuku, který chcete dosáhnout), nesmí být měkká a musí být rovná. Úplně nejjednodušší je použít hliníkové, bronzové nebo měděné plechy, i když bych žádné kovy nedoporučoval, protože mohou nepředvídatelným způsobem ovlivnit elektronické obvody a transformátory v zařízeních, která budou jen o pár centimetrů nad nimi. Pak jsou tu dýhy z tvrdého dřeva; přísně vzato, žádná z nich nebude zvukově neutrální a mají tendenci časem měnit barvu a opotřebovávat se. Ty jsem vynechal. Ze tří nejlepších materiálů, které mi zůstaly na užším seznamu – uhlíkové desky, uhlíkové lamináty a HPL desky – jsem zvolil karbonový laminát, protože má při stejné minimální tloušťce lepší akustické vlastnosti než čistý karbon. HPL desky (vysokotlaký laminát) jsou další skvělou volbou, ale v poměrně malém formátu, který jsem potřeboval, se nedají snadno sehnat. V případě SNDSTG LOCK je karbonový laminát jen „doťukávací“ vrstvou, nikoli hlavním tlumícím prvkem. Jeho přínosem je tvrdost a odolnost povrchu, lokální rozložení zatížení a zvýšená tuhost horní konglomerátové desky. Karbonový kompozit je celoplošně lepen 2K epoxidem, což je jeden z kritických prvků konstrukce. Aby to fungovalo, musí se povrch horní desky zbrousit do roviny, odmastit, a lepidlo musí být v co nejtenčí vrstvě v celé ploše bez bublin. Vytvrzuje pak cirka 48 hodin.

Karbonová kompozitní "slupka". Armovací síť je součást oboustranné 3M pásky, která ve finále drží olištování.

Podložky pod platformou musí unést celé zatížení platformy i zařízení (tj. skoro 200 kilo), aniž by docházelo k prohýbání nebo sesednutí. Plovoucí laminátová podlaha je nejméně předvídatelnou součástí celého rezonančního systému a její modulus se mění s čímkoli, včetně přítomnosti dalšího člověka v místnosti. K výběru podložky nestačí pouze tvrdost podle Shorea. Důležitý je také typ směsi, modul pružnosti v tlaku, přípustný tlak a dlouhodobá trvalá deformace. Zjednodušeně řečeno, pokud například vyměníte lehký integrovaný zesilovač za těžký, možná budete muset vyměnit i své kalibrované podložky za jiné. Platí to i obráceně. Budou-li příliš měkké, dosednou až nadoraz a ztratí svou funkci; budou-li příliš tvrdé, nebudou dostatečně pružné, aby fungovaly. Budou-li příliš tenké, neodolají tlaku, budou-li příliš silné, stanou se podložky elastickými zásobníky energie a nepřáteli zvuku vašeho systému. Můj plán s 10 podložkami vyžadoval jejich lehce asymetrické uspořádání, aby se zabránilo rezonančním módům, ale zároveň musel zajistit stabilitu celé konstrukce na podlaze.

Nejlepší variantou konstrukce není ta, která obsahuje největší množství materiálů. Je to ta, která má střídá tuhé a roznášecí vrstvy s viskoelastickými vrstvami, buduje hmotu směrem k podlaze a je ukotvená na základě skutečných údajů o zatížení. Samotné materiály a kvalita provedení pak bude mít větší vliv než malé rozdíly v jmenovité tloušťce materiálů.

Závěrečné úpravy měly čistě dekorativní charakter. Vyžadovalo to spoustu měření, výpočtů a přípravných prací, aby byly všechny výše popsané materiály nařezány na rozměry, které by později lícovaly s běžně dostupnými hliníkovými profily, které jsem použil na ohranění. Z celé popsané sendvičové konstrukce je tak viditelná pouze vrchní karbonová vrstva.

Asymetrie v rozmístění podložek na styku s podlahou není náhodná, ale vypočítáná z předpokládaných rezonančních módů celého systému.

SNDSTG LOCK: Zvuk

Vzhledem k tomu, že překopat uložení celé sestavy je radikální zásah, dost jsem se obával výsledku. Šel jsem na to proto od lesa a začal nehudebním materiálem, abych předešel brzkému zklamání; konkrétně LEDR testem ze System Set-Up disku od Nordost. LEDR testy představují velmi užitečný nástroj. Tyto počítačem generované zvuky byly vymyšlené především za účelem posouzení  akustiky poslechového prostředí (odtud zkratka LEDR, Listening Environment Diagnostic Recordings); jedná se o šumové pulsy, které se pohybují po symetrických drahách nahoru a dolů, do stran a v obloucích mezi reproduktory a za nimi. Tyto dráhy by měly být slyšet jako plynulé a souvislé; pokud tomu tak není, znamená to, že je třeba přemístit reproduktory, posunout poslechové křeslo, upravit akustiku místnosti nebo přestavět celý systém. LEDR používám již dvacet let a SNDSTG LOCK měl obrovský vliv na to, co teď slyším. Například v testu „Up“ jsem vždy dosahoval velmi dobrých výsledků, přičemž vertikální dráha se při přibližování zvuku ke stropu mírně stáčela směrem k ose místnosti, asi o 20°. To dává určitý smysl, protože můj strop není rovný (viz článek o referenční místnosti AudiodromAudiodrom). Tedy až doteď jsem si to vysvětloval stropem. S nainstalovaným SNDSTG LOCK se však vertikální dráhy staly rovnými, od podlahy ke stropu. Stejně tak testy v bočním a obloukovém směru přinesly vynikající výsledky s nepřerušovanými a tonálně stabilními drahami šumových pulsů.

Další skvělý test pro prostorovou přesnost nabízí A2TB CD od Sheffield Lab. Skladby 27 až 32 tvoří jeden kontinuálně hrající dynamický song, který v určitých intervalech přechází z plného sterea na výhradně levý a výhradně pravý kanál, pak na mono a zase zpět na stereo. Se SNDSTG LOCK jsem dosáhl nejužšího centrálního mono fantomového obrazu, jaký jsem kdy doma zažil. Normálně se tam dostanete především správným umístěním reproduktorů a jejich natočením, ale nyní, bez vlastního „zvonění“ platformy, se centrální obraz smrštil do svislé čáry vpředu mezi reprosoustavami.

Prostorové zázraky pokračují naštěstí i u skutečné hudby. Už v úvodních partech a capella verze Hotel California z alba Akapellando mi spadla brada. Se SNDSTG LOCK se všichni zpěváci zmaterializovali jakýmsi nadpřirozeným způsobem někde tam, kde normálně bývá přední stěna, s laserově precizní lokalizací a mimořádně stabilním prostorovým obrazem. Místo toho, aby to znělo jako nahrávka reprodukovaná reproduktory, se představení odvíjí jako trojrozměrná akustická událost. Hlasy se proměňují v muže v mém pokoji, obklopené hmatatelným vzduchem a přirozeně ztvárněnou atmosférou. Každá intonace, každý dech a harmonická nuance se vynořují s překvapivou jasností, avšak bez stopy umělosti či analytické exhibice.

Lock oblečený do společnosti lištami z Bauhausu.

Největší dojem na mě dělá kontinuita zvukové scény. Vokální ansámbl je reálnou holografickou akustickou scénou s souvislou, nikoli vrstvenou hloubkou. Stejně pozoruhodné je i zlepšení tonality lidského hlasu. SNDSTG LOCK vnáší silný pocit fyzičnosti, textury a harmonické bohatosti, přičemž zachovává individualitu každého zpěváka a zároveň udržuje dokonalou soudržnost ansámblu. Hlasy znějí plněji, dynamičtěji a přirozeněji, přesto zůstávají dokonale pod kontrolou. Přechody jsou bleskové, dynamické kontrasty ohromující a ticho mezi tóny působí temněji a tišeji. Hotel California přestává být testovací skladbou, spíše ukázkou toho, jak přesvědčivě může zdařile navržená podpůrná platforma odhalit prostorový, tónový a dynamický potenciál, který je již skrytý v nahrávce.

Zdá se, že platforma odstraňuje jakýkoli závoj slabého rozmazání, což umožňuje, aby se spleť hlasů bez námahy rozpletla. Místo plochého zobrazení zleva doprava se tu rozvíjí skutečná trojosá perspektiva a výsledkem je velmi vizuální poslechový zážitek, při kterém jsou prostorové podněty tak přesvědčivé, že místnost přestává hrát roli.

Pokud jde o přechody a dynamické kontrasty, v první minutě profláknuté Keith Don't Go od Nilse Lofgrena má úvodní detonace kytary mnohem větší bezprostřednost a přítomnost. Struny vystupují z temného pozadí s výbušnou energií, aniž by však zněly příliš tvrdě nebo agresivně. Každé drnknutí má svou vlastní zřetelnou počáteční hranu, po níž následuje bohatý dozvuk, který jakoby bez námahy a nekonečně dlouho visel v prostoru. Opět platí, že kytara není pouze „umístěna“ mezi reproduktory; zabírá dokonale definovaný trojrozměrný prostor. Také publikum tu není vzdálená masa lidí, ale soubor jednotlivců zasazených do kontextu prostoru sálu. Potlesk, drobné zvuky a ozvěny v sále se ozývaly z přesně určených míst a vyvolávaly neobyčejný pocit, jako by se člověk ocitl přímo uprostřed představení, což odpovídá způsobu pořízení nahrávky.

Finál v pohledu zepředu...

... a pohled zezadu.

SNDSTG LOCK: Zhodnocení projektu

Co se týče rozpočtu, projekt mě stál asi 600 euro na materiál s DPH a konečné sestavení mi s přestávkami zabralo přibližně 5 dní. Z jakéhokoli audiofilského hlediska je to velmi levné. A zlepšení lze přirovnat k úspěšné rekonstrukci akustiky.

Se SNDSTG LOCK získávám bezprecedentní stabilitu, hloubku a přesnost prostoru, krystalicky čisté dozvuky, lepší oddělení nástrojů, lepší dynamiku a náběh přechodů a v důsledku toho také pevnější a razantnější basy. Dalším, byť neočekávaným výsledkem je možnost přehrávat hudbu mnohem hlasitěji.

Právě projekty jako tento mi vrací víru v tradiční konstruktérský um – narozdíl od magických technologií, které jsou dnes tak v módě a které údajně nelze vysvětlit průměrnému laikovi, protože se jedná o utajené znalosti konstruktérů, pravděpodobně předané z jiné dimenze.

(C) Audiodrom 2026