SILENT GRID - Ultimátní napájecí okruh pro hifi
Je zajímavé pozorovat, jak další a další generace prošlapávají totožné cesty. V tomto případě jde o klasickou úvahu „Dva metry napájecího kabelu od zásuvky k prvnímu komponentu představují jen zlomek délky vedení k domovnímu rozvaděči, trafostanici, nebo nedej bože k elektrárně, to nemůže mít vliv“. Přesto má a většinou dost zásadní. Nejenže jsou ty kousky drátů před a mezi komponenty slyšet, ale mají bohužel i moc zvuk zcela pokazit. Nebo vylepšit, ať zůstaneme v pozitivní rovině.
V tomto konkrétním případě, projektu s krycím názvem Silent Grid, jde o typické domovní rozvody v novostavbě RD, CYKY 3x2,5 mm2 v průmyslové mědi a PVC izolaci, kde cesta mezi rozvaděčem a zásuvkou v místnosti s hifi je součástí jednoho ze zásuvkových okruhů v domě, jehož vodiče jsou nespočetněkrát přerušovány a napojovány v jednotlivých zásuvkách, ve kterých jsou navíc zapojeny ostatní domácí spotřebiče a elektrické instalace, které šíří zpět do sítě podstatné množství rušení. Vodiče jsou navíc často vedeny chráničkami ve zdech společně s dalšími kabely, což dále zvyšuje jejich zarušení. A jelikož „tok“ elektrické energie není vůbec žádný tok a neřídí se žádnou trasou, jak se mnozí milně domnívají, mají i hifi komponenty okamžitý přístup ke všem dobrým a špatným věcem, které takové napájecí schéma představuje. Řešit to pak znamená věnovat se obvyklému seznamu, bez kterého se dál nepohnete:
- Průřez a materiál vodičů.
- Pověsit sestavu na samostatný zásuvkový okruh.
- Vedení kabelu k prvnímu přípojnému místu (zde GMG X-Blocker, odkud dál je to pak už v režii Nordost Odin 2) tak, aby se samostatný okruh pokud možno neovlivňoval blízkostí čehokoli dalšího.
Není to nic, čím by si velká část hifi komunity už neprošla a úkol vypadal docela jednoduše. Tedy až do chvíle, než realizace přistála na stole Silent Laboratories. Dalo se to čekat, neochota ke kompromisům je u chlapců se SL značná a stal se z tak toho projekt jako v NASA. Nerozhodoval ale kongres, nýbrž majitel hifi sestavy a rodinného domu, který se nadchnul a byl ochoten do toho jít. Následující řádky jsou tak popisem celé myšlenkové a technické cesty, třeba vás budou inspirovat.
Vnější terraforming
Celý projekt začal pečlivým plánováním a do problematiky byli prostřednictvím konzultací zavlečeni i odborníci z Ústavu přístrojové a řídící techniky ČVUT, což vyústilo v několik zajímavých detailů. Ale popořadě.
Výběr samotného vodiče se odpíchnul od vlastního vývoje Silent Laboratories. Několik prototypů jejich napájecích kabelů jsem měl doma a zvukově byly víc než zajímavé. Pokud jednou dostanou finální formu, asi nebudou mít nouzi o zákazníky. A jelikož padlo rozhodnutí nahradit celé vedení od rozvaděče na kraji pozemku až k hifi zásuvce, bylo by k tomu v dané geometrii potřeba délky něco přes 50 metrů. V čistém stříbře s 1% příměsí zlata by se v požadovaném průřezu pohybovala jen materiálová část v řádu miliónů. Volba tak padla na finančně akceptovatelnější variantu, postříbřenou OFC měď AlphaWire v teflonové izolaci o průřezu 0,82 mm2. Spletením a volným zakroucením tak postupně vznikly jednotlivé žíly až do konečného průřezu 2 x 8,2 mm2 pro fázový a nulový vodič. Zem byla řešena zcela samostatně, jak se dočtete dál. Na celou tuto legraci padlo 1200 metrů mědi, stříbra a teflonu.
Během konzultací se zrodila jedna zajímavá myšlenka – výrazným (a dost možná nejvýznamnějším) nositelem rušení v síti je vždy zemní vodič, jelikož právě do něj je rušení prakticky ze všech přístrojů svedeno a z pohledu bezpečnostních norem není dobrý nápad zemnící cesty přerušit. Navíc jsou ve většině případů na zcela stejnou zarušenou zem v komponentech připojeny i vstupy nebo výstupy signálových cest, nejde tedy jen o problém napájení. Pokud nevytvoříme zcela nezávislou „čistou“ zem, ke které bude připojena pouze hifi sestava, problém nevyřešíme. Ale kde takovou zem vzít? Současně je potřeba brát v potaz i odpor jakékoli nové zemnící cesty, aby svod do místa nejnižšího potenciálu fungoval.
Naštěstí materiálů k návrhu zemnících schémat už je v elektrotechnické praxi dostatek, a tak po pár dnech studia a pár konzultacích vznikl proveditelný plán, i když náhled na onu proveditelnost má pochopitelně každý z nás jiný: rozkopat zahradu a zakopat v ní průmyslové zemnící desky o rozměrech 2000 x 350 mm a tloušťce 3 mm. Zemní-li se hromosvod, obvykle dostačuje takováto deska jedna nebo dvě v závislosti na vodivosti půdy v místě realizace. Protože je půda v místě této realizace díky vysokému obsahu jílu a vysoké vlhkosti dané polohou pozemku velice dobře vodivá, padlo rozhodnutí jich zakopat rovnou dvanáct. Podle aktuálně harmonizovaných evropských norem pro ochranu před bleskem je požadavek na zemnění hromosvodu maximálně 10 ohmů. Co stačí blesku, nestačí Dianě Krall, takže se v projektu cílilo na výsledný odpor v řádu desetin ohmu. Pro umístění desek bylo vybráno místo vedle domu tak, aby nebylo zbytečně daleko od poslechové místnosti a zároveň aby umožňovalo umístění desek pod různými úhly vůči sobě. Desky byly pohřbeny cca 1,5 metru hluboko, a i když se pracovalo s mechanizací, kdo se někdy snažil něco vykopat v jílu, ví, že to dá zabrat. Došlo i na běžné průvodní jevy, jako překopání závlahy zahrady, což celý úkol činilo pestřejším.
Jako vodič spojující zemnící desky s kolíkem zásuvky v poslechové místnosti byl potom použit stejný typ vodiče (svazek postříbřené mědi v teflonu), tentokrát však o bestiálním průřezu 24,6 mm2. Vodičové svazky byly na desky přichyceny připravenou klemou, následně zaletovány pájkou s příměsí stříbra a celý spoj byl následně důkladně ošetřen proti vlhkosti bitumenovým zátěrem. Po umístění na pozice byly desky za nepřetržitého prolévání zasypávány, přičemž každých zhruba 20-30 cm byla zemina strojně udusána, aby byl povrch desek dokonale obklopen zeminou bez jakýchkoli dutin.
Uvnitř domu
Jelikož každé přerušení a následné navázání kabelů zvyšuje odpor vedení, od začátku vše bylo navrženo tak, že kabel začne za hodinami a skončí v hifi místnosti bez jediného spoje. To vzhledem k charakteru domu, ve kterém realizace probíhala, představovalo vcelku výzvu. Zejména proto, že investor nechtěl pustit bagr do obýváku, jakkoli v tom realizační tým neviděl problém. Ze zákona je také nezbytné kabel opatřit dvojitou izolací, což nadále zvyšuje prostorové nároky už tak mohutného svazku. Po několika návštěvách a konzultacích byla odsouhlasena jako průchozí varianta jít z rozvaděče na pozemku chráničkou pod dlažbou příjezdové cesty až do garáže, tam pokračovat kousek rovněž pod dlažbou k rohu místnosti, odtud vystoupat do podkroví, překlenout za trámy vzdálenost k poslechové místnosti, a pak se znovu spustit do přízemí skrze strop až k cílové zásuvce. Cesta zemnící větve je výrazně kratší: od zakopaných desek přes zahradu a pod terasu, přes obvodovou zeď a opět pod lištou do místa, kde se zemnící dráty setkají se zbytkem vodičů a jdou spolu skrz zeď.
Původní návrh počítal s klasickým zakončením vedení zásuvkou v poslechové místnosti. V zásadě by ale bylo škoda nevyužít kontinuity celého „čistého“ vedení bez přerušení, takže padla volba na pokračování přívodu až k prvnímu přípojnému místu sestavy, v tomto případě síťové filtraci. Jako zakončení byla zvolena C19, koncovka Viborg VF523S se stříbrnými kontakty. Na cca 1,5 metru dlouhou část kabelu, která vystupovala ze zdi, byl použit dvojitý ochranný oplet. Jelikož byly kabely příliš silné, než aby se vešly pod standardizované krytky, bylo nutné vyrobit krytky otvorů ve zdech na míru pomocí 3D tisku. Stejnou technologií byla také vyrobena krytka výstupu kabelu v poslechové místnosti.
Kolektivní vědomí audiokomunity sděluje, že je třeba se zbavit proudového chrániče a pořídit si klasický pojistkový odpojovač. Totéž vědomí přikazuje utratit za to co nejvíc, takže volba padla na HiFi-Tuning Diamond Supreme 3 se zlacenými kontaktními plochami (za přibližně 1000 euro včetně pojistky).
Co na to uši?
Tím, že se nezklikvidoval původní napájecí přívod, vznikly dvě alternativní možnosti, jak přivést energii do audio systému. Není tak potřeba spoléhat na sluchovou paměť a je možné si rozdíly v původním a novém řešení jednoduše porovnat. De facto se tak srovnává nepřerušená cesta Silent Laboratories s unikátním řešením zemnění a standardní rozvod v mědi, který je zakončen mezi přístrojovou a stěnovou zásuvkou kabelem Nordost Odin 2 Supreme Reference. Tímto děkuji majiteli sestavy za pozvání a možnost si výsledek poslechnout.
Sestava se aktuálně skládá z komponentů Burmester (CD 089, předzesilovač 088, koncový zesilovač 911 mk3), reprosoustav Estelon X Diamond MkII a kompletní kabeláže Nordost Odin 2. Jakkoli není většinou poslech ve sdílených obytných prostorách optimální – a v tomto případě je obývací část propojená s kuchyní opravdovou výzvou, protože je štědře dimenzovaná a koncepčně včetně stropu připomíná spíš chrámovou loď – není tu moc o čem diskutovat a rozdíl je snadno slyšitelný.
Jako obvykle; ucho je na něco navyklé a když mu to vezmete, tak mu to chybí. Funguje to obousměrně. Jednu z nejmarkantnějších proměn doznal bas a po prvním přehození na Silent Grid řešení se hned dostaví pocit, že to předtím bylo lepší. Kontrabas ve Spanish Harlem je atletičtější, nejde tolik do objemu a hmoty. Jenže je rovněž podstatně čitelnější a barevnější, dynamičtější a muzika tolik nesedí „na zadku“. Sjedete to několikrát na repeat a vrátíte se zpět k původnímu rozvodu a ejhle – najednou vám připadá toho basu moc, je máznutý a divně zaznívá, začne vám chybět větší vhled do toho, jak prosté zabrání za strunu basy vzniká, zní a zaniká. Proto jsem zmiňoval, že je to proces vnímání změny je obousměrný a uchu chvíli trvá, než vyhodnotí všechny jednotlivé aspekty a nastaví si novou laťku.
Celkově je hudba skrze Silent Grid přívod dynamičtější, což přičítám klidnějšímu pozadí. Jakoby nahrávky dostaly povedený remaster s menším stupněm komprese. Současně jsem nevnímal, že by se zvuk nějak vyhladil nebo zaoblil – právě naopak, tranzienty byly definovanější, ale jakýmsi přirozenějším způsobem, nikoli samoúčelně. Celkově nejde o skokovou změnu, což ale v systému takového kalibru je asi naivní očekávat. Přesto se zmíněná vylepšení nastřádají do nového zvukového pojetí, ze kterého už nechcete jít zpátky.
S upgradem, jako je Silent Grid, ubude experimentátorům jedna možnost, a to možnost vyměňovat napájecí šňůry do zdi. Teoreticky nemusí, variantou stále je ukončit dedikované vedení v zásuvce ve stěně a nikoli až v přístroji. Logiku to ale moc nedává, i když co v hifi logiku dává, že? Jedním z dalších stupňů volnosti je i pojistka v odpojovači; vzhledem k již pokročilé večerní době jsme se tím dále nezabývali, ale prohodit ji za jinou a proposlouchat se rozdíly je aktivita na večer či dva.
Zbývá zodpovědět otázku, zda má takový extrémní projekt smysl. Z čistě zvukového hlediska je odpověď jednoznačná: má. Netvrdím, že to vyřeší všechny neduhy a pořád platí, že do takového dobrodružství bych se osobně nepouštěl, pokud bych vlastnil sestavu za řádově desetitisíce. Další legitimní úvaha je, zda nemůže Silent Grid suplovat dobrá filtrace. Podle mě jsou to dvě různé věci a cílem projektu bylo eliminovat v maximální míře zdroje potíží, nikoli léčit symptomy. Nicméně není v moci jakékoli napájecí větve učinit audio sestavu imunní proti různým typům rušení, takže filtrace v ní bude mít nadále nezastupitelné místo.
A pak je tu otázka nákladovosti. Projekt vyšel investora na přibližně 400 tisíc včetně DPH (konzultace, práce, materiál, technika, hodiny). To není málo. Je ale potřeba se na to dívat relativisticky. Zvuková změna je na úrovni výměny zesilovače či zdroje; když prodám stávající komponent v odpovídající kategorii se ztrátou a koupím nový, při současných cenových relacích se dostanu na obdobnou částku. Nebo – a to byla reálná úvaha – když místo Nordost Odin 2 (aktuálně 29 000 € za 2,5 m) zainvestuji do Silent Grid, vlastně při lepším zvuku ušetřím 325 tisíc.
Je jasné, že v bytovce, paneláku, či řadové zástavbě bez pozemku na něco podobného můžete zapomenout. Pokud ale určité možnosti máte, rozhodně doporučuji se obrátit na Silent Laboratories a celou věc prokonzultovat. Stojí to za to.
Kontakt: Silent Laboratories, +420 777 772 642
(C) Audiodrom 2026
