DIABOLUS IN MUSICA

Profesor Adrian North, který vedl psychologickou studii Heriot-Wattovy univerzity v Edinburghu, oslovil v rámci celosvětového průzkumu 36,000 hudebních fanoušků s cílem zjistit, jestli a jak se liší osobnostní profily vyznavačů různých žánrů. Jeden z překvapivých závěrů, který ze studie vykrystalizoval, říká, že milovnící klasické hudby a vyznavači heavy metalu mají téměř identický psychologický profil.

Od metalových rifů k symfoniím

'Kromě rozdílů ve věku byly obě skupiny v hlavních rysech identické,' říká profesor North. 'Obě vykazovaly větší dávku kreativity než jiné skupiny, jejich členové byli introvertnější a obě byly relativně v pohodě.'

´Možná je to jen záměna příčiny a následku – možná si hudební fanoušci podvědomě vybírají žánr, který bude vypodvídat něco o nich samotnýc´, konstatuje profesor North. Nepřekvapuje ho pro to, že nadšenci do jazzu mají zcela odlišné profily od posluchačů popu a komerční hudby, kteří skončili na konci seznamu jako nepasívnější, nejméně kreativní.

Podobně jako posluchači klasiky jsou i přívrženci nejtvrdšího rocku doslova posedlí různými kategoriemi, do kterých umělce toho ´svého´ žánru řadu – metal je pověstný desítkami subžánrů, jako je thrash metal, death metal, prog-metal, black metal, nu-metal, symphonic metal a mnoha dalšími odnožemi. Obě skupiny fanoušků vyzdvihují důležitost vizuálního aspektu představení svých idolů, i když je jasné, že Labutí jezero a koncert Slipknot budou choreograficky každý trošku jiný šálek kávy.

V důsledku z výše zmíněného výzkumu vyplývá i další zajímavost: pro metalového nadšence je za určitých okolností relativně snadnou záležitostí přejít ke klasickému žánru. Opačně to nefunguje, protože klasický nadšenec bude stěží schopen a ochoten akceptovat prostotu metalových rifů a kompoziční jednoduchost, zmíněná jednosměrná transformace však funguje, jen je potřeba vědět, kde a jak začít.

Pochod na šibenici

Pro začátek bych rád udělal v jedné věci jasno: společným bodem klasické hudby a heavy metalu nemám v žádném případě na mysli záležitosti jako Apocalyptica Plays Metallica by Four Cellos, rádoby symfonické pokusy jako je Imaginaerum od Nightwish nebo cokoli, co spadá do škatulky ´symfonický metal´. Stejně tak nemám na mysli podivnosti, vznikající když se spojí symfonické těleso s rcokovou kapelou, jako je třeba album Metallicy S&M with the San Francisco Symphony Orchestra, nebo když se seriózní symfonický orchestr rozhodne opepřit svůj repertoár přes aranžmá rockové hudby, jako je Royal Philharmonic Orchestra Plays The Rush nebo The London Symphony Orchestra Plays the Music of Jethro Tull. Tyto výlety napříč žánry, jakkoli mohou být pro samotné interprety komerčně zajímavé a fanouškovsky vděčné, nemají pro hudbu jako takovou žádný hlubší význam.

Já sám jsem na metalu vyrůstal. Na vlnu jsem naskočil začátkem osmdesátých let s kapelami jako Iron Maiden, Kiss a AC/DC, později se připojil americký Bay Area thrash, stovky německých uskupení, která byla v té době nesmírně populární, a britská nová metalová vlna v čele s Judas Priest. Cokoli patřící do minulé éry bylo pro nás nedostatečně nabroušené, jedinou tolerovatelnou výjimkou byli zasmušilí Black Sabbath. Z dvaceti let metalové exploze mi zůstala obrovská sbírka kompaktních kazet a později i kompaktních disků, kterou postupně doplňovali další a další alba a vlastně ji doplňují až doteď. Pro mne, jakožto skalního fanouška, byl downgrade směrem k jinému žánru naprosto iluzorní. A přesto jsem jednoho dne přeskočil a to doslova – žádná postupná přeměna, ale rovnou skok z heavymetalových nájezdů doprostřed klasického romantismu. A kupodivu se nekonal žádný šok, nepostrádal jsem hřmící crescenda, zvukové stěny, drama a velký zvuk, když se mi zachtělo, tak ani nadměrné dávky melancholie, smutku a zmaru. Klasická hudba, na rozdíl od jiných žánrů, umí tohle všechno nabídnout.

Spolu s jazzem je metal pravděpodobně jedinou populární hudební disciplínou, která podobně jako klasická hudba zbožňuje technickou virtuozitu. Paralely mezi hráčskými esy, jako je kytarista Yngwie Malmsteen a geniální houslový exhibicionista Nicolo Paganini, nepotřebují žádná vysvětlení.

Klasičtí skladatelé svou hudbu stavějí pomocí temp, témbrů, dynamiky a vizuálně barevném využití možností, které jim skýtají rejstříky používaných nástrojů. Noty naskakují na papír samy, máte-li nosné téma, od kterého se odvine nálada celého díla – i tady se cesty obou táborů kříží. Klasická hudba je protkána množstvím námětů, která s oblibou používají i heavymetalová seskupení, na což určitě nemyslel ani Hector Berlioz při psaní své Fantastické symfonie s Pochodem na šibenici nebo Snem o sabatu čarodějnic, ani Saint-Saens, když uváděl v premiéře svůj znesvěcující Danse Macabre, ani Mussorgskij ve své ohnivé vizi Noc na lysé hoře, a dokonce Respighi ve své půlnoční řezničině Ballad of The Gnomes. Tematicky nenajdeme mezi takovými díly, zapsanými zlatým písmem do fondů klasické hudební literatury, a obsahem libovlného metalového opusu prakticky žádný rozdíl, snad jen s výjimkou toho, že ve druhém případě je našim uším servírováno s mnohem vyšší dávkou agrese.

Paradox věku

V obou sledovaných táborech dochází k zajímavému paradoxu: na rozdíl od klasického publika to metalové stárne spolu se svými idoly. Členové kapel, které definovaly dnešní tvrdou muziku, nejsou už dávno ti bezstarostní dlouhovlasí mladíci – frontmani band jako je Metallica, Slayer, Judas Priest nebo AC/DC oslavili šedesátky a mnoho dalších nemělo ani toto štěstí a už nejsou mezi námi. Nové kapely se objevují a zanikají, nicméně na prstech jedné ruky by se daly spočítat ty, které zanechali na tváři rockové hudby otisk významem alespoň srovnatelný. Generace skalních fanoušků odcházejí, ti noví jsou jiní, málo loajální a často migrující mezi kapelami i žánry ve světě, kde pop užívá tvrdé rify a drsnou image a metal se uchyluje víc a víc ke klávesám a operním áriím.

Klasická hudba tímto evidentně netrpí a v určitém momentně jejích životů stále přitahuje nové a nové příznivce. Rockové arény jsou poloprázdné, ruší se celé koncertní šňůry, naproti tomu do mnohých koncertních sálů neseženete lístky ani do přístavku. Věděli jste například, že průměrná čekací doba na abonmá Vídeňské filharmonie je 13 let?

Klasická hudba, na rozdíl od té metalové, nezískává nové fanoušky skrze nová a nová díla, jejichž kvalita je jako na houpačce, ale spoléhá na stoletími osvědčený materiál. Fígl je v tom, že se jí podařilo setřepat nálepku dřevnatosti a zrevitalizovat se v přílivu nových mladých interpretů, kteří se sebou přitáhli zájem nové generace. Například nikdy dříve nebyl v klasické hudbě tolik patrný dotek ženskosti a mladého sex appealu, ale i ženské části publika jsou servírováni charismatičtí umělci, kteří na rozdíl od pop music umějí kromě fyzického zjevu nabídnout i vysokou uměleckou hodnotu.

Kde začít?

Dobrým začátkem pro každého může být poměrně populární titul Fortissimo: Worlds Loudest Classical Music od RCA, kde najdeme bombastické hudební kousky od Strausse, Wagnera, Mussorgského, Orffa a dalších. Tato kolekce se soustředí jen na hlasitý a relativně nesourodý orchestrální materiál, takže po chvíli začne nudit, a ani kvalita nahrávky není nijak oslnivá. Pokud se tedy chcete vnořit do hájemství opravdové ´metalové´klasiky, nabídnu vám seznam nahrávek, který může posloužit jako startovací. Kromě toho, že na něm najdete muziku, která vás smete svým pekelným tempem nebo uvrhne na dno nejhlubší propasti, vyznačuje se i vysokou uměleckou kvalitou – mnohdy jde o provedení, považovaná za historickou špičku – a zejména i zvukovou kvalitou. Záměrně jsem se snažil vybrat tituly tak, aby nepreferovali jeden určitý label, takže mohou sloužit i jako vstupenka do typického zvuku jednotlivých nakladatelství.

Mussorgsky , A Night on Bald Mountain

Fritz Reiner, Chicago Symphony Orchestra, 1957/59, RCA Living Stereo

Zcela zaslouženě patří čelní pozice našeho seznamu Mussorgského ďábelským rituálům, odehrávajícím se na vrcholku neznámé lysé hory. Přízračné sekvence. Infernální křik démonů. Zběsilá orchestrální jízda střemhlav, podporovaná rychlou orchestrací. Zlověstné záblesky černé mše. Noc na lysé hoře je všechno tohle a ještě mnohem víc – velmi výpravný a intenzivní hudební kousek.

Na disku najdeme rovněž Čapkovského Marche Slave a Borodinův Polovecký pochod, který otevírá třetí dějství opery Kníže Igor. Rozhodně stojí také za pozornost!

Klíčová slova: rychlá tempa, rifové struktury, chytlavé melodie, výpravné, agresivní

Colin McPhee, Tabuh-Tabuhan

Leonard Slatkin, BBC Symphony Orchestra, Chandos, CHSA 5017

Tabuh-Tabuhan má v podtitulu Toccata for Orchestra and Two Pianos. Kompozice má momenty, kdy umí být velmi disharmonická, polyrytmická a velmi znepokojivá. Úvod do Finale skladatel předepsal jako quieto e misterioso (tedy potichu a tajemně) – výsledkem je něco, co by mohlo být doprovodnou hudbou k libovolnému horroru. Hustou a tíživou atmosféru plnou napětí buduje skladba podobně, jako John Carpenter vystavěl svůj soundtrack k filmu Halloween – je to zvláštní a nervy drásající zážitek.

Na disku najdeme rovněž baletní suitu The Prince of Pagodas, Op.57 Benjamina Brittena, která přidá další polyrytmické tribální bubnování ve variaci King of The South, živé symfonické staccato v Male and Female Flames nebo grandiózní fanfáry v klimaktické závěrečné Apotheosis.

Key words: atmosférické, hrozivé, polyrytmické, živé

Joaquin Turina, Danzas Fantásticas, Op.22

Jesús López-Cobos, Cincinnati Symphony Orchestra, Telarc, SACD-60574

Fantastické tance Joaquina Turiny v sobě zahrnují tři dějství: Exaltación přináší atmosférické smyčce, které se postupně přelévají v hlavní taneční téma, Ensueno je vystavěno na úchvatné rytmické orchestrální melancholii a závěrečná Orgía, jak už sám název napovídá, je ohnivou orgastickou smrští plného symfonického zvuku.

Klíčová slova: rytmické, taneční, ohnivé, exotické

Dmitri Shostakovich, Symphony No.11, The Year 1905

Mstislav Rostropovich, London Symphony Orchestra, LSO Live, SACD LSO 0535

Druhé dějství symfonie, Allegro, zobrazuje vojáky útočící na Zimní palác a zosobňuje veškeré drama, které je Šostakovičovi vlastní. Strach nahánějící kulometné sekvence bicích a hrozivý nástup smyčců vás postupně zavede až k neuvěřitelnému zvukovému masakru. Velmi komplexní kousek s obrovskými dynamickými změnami, přirozenou akustikou koncertního sálu a bohatými barevnými paletami byl nahrán v Barbican Centru naživo Londýnským symfonickým orchestrem pod taktovkou  Mstislava Rostropoviče.

Šostakovičova hudba je obecně velmi výpravná a vizuální, skladatel ví, jak navodit drama a vystupňovat ho do výrazného klimaxu. Propadnete-li “Jedenácté”, doporučuji si nechat neujít ani Symfonie č. 7 nebo 8.

Klíčová slova: výpravné, militantní, zachmuřené, bombastické, dynamické

Igor Stravinsky, Le sacre du printemps (Rite of Spring)

Esa-Pekka Salonen, Los Angeles Philharmonic, Deutsche Grammophon, 00289 4776198

Hudba k baletu Le Sacre du Printemps zazněla poprvé v květnu 1913 v Paříži a skončila totálním fiaskem, kdy musely být hlasité výrazy nesouhlasu auditoria kroceny blikáním jevištních světel, došlo prý i na potyčky. Takový už bývá osud zásadních hudebních děl, Svěcení jara nevyjímaje. Kdo nezná obsah, tak vězte, že není nikterak radostný: v podstatě jde o pohanský rituál, kdy rada starších donutí mladou dívku, aby se v obřadním kruhu utancovala k smrti jako usmíření bohům jara. Jednotlivé taneční scény oplývají bohatou a pestrobarevnou orchestrací, skrze kterou se jako leitmotif prodírá temný ritualistický dusot velkého bubnu a tympánů. Řekl bych velké ruské drama s francouzským šarmem – nebo je to naopak?

Klíčová slova: mystické, atmosférické, hrozivé, rytmické

Nikolai Rimsky-Korsakov, The Legend of the Invisible City of Kitesh

Mikhail Pletnev, Russian National Orchestra, Pentatone, PTC 5186 362

Suita Legenda o neviditelném městu Kitěž je nádherným případem vizuální poetiky velkých ruských skladatelů. Prolog začíná velmi zvolna a mysticky, aby postupně vygradoval do bouře žesťů a rytmické agrese. Nájezdy smyčců v části nazvané Battle of Kershenets nemají daleko k libovolné thrashmetalové kapele.

Na stejném disku najdeme i 3. dějství autorovy baletní opery Mlada, nazvané Nuit sur le Mont Triglav (Noc na hoře Triglav), která je hudebním obrazem čarodějnického sabatu, v ničem si svou dramatickou atmosférou nezadávající s moderním hollywoodským soundtrackem.

Klíčová slova: rychlá tempa, rifové struktury, chytlavé, výpravné, vizuální

Ottorino Respighi, Ballad of The Gnomes

Geoffrey Simon, Philharmonia Orchestra, Cala Records, CACD4028

Napsání symfonické básně Ballad of the Gnomes bylo inspirováno dílkem italského básníka Carlo Clausettiho. Samotná předloha není žádné veselé čtení, naopak, je to akt plný krve a násilí: ženy-démoni (zde gnómové) uprostřed noci uchvátí nebohou mužskou oběť, odvlečou ji za zavřené dveře a podrobí ji blíže nespecifikovaným rituálním (a pravděpodobně sexuálním) praktikám. Za úsvitu již bezvládné a zkrvavené tělo svrhnou do moře z útesu, což je provázeno vítězným hypnotickým tancem.

Klíčová slova: výpravné, atmosférické, klimaktické, rytmické, dynamické

Gustav Holst, The Planets, Op.32

John Elliot Gardiner, Philharmonia Orchestra, Deutsche Grammophon, SACD 471 634-2

Holstovy Planety pod taktovkou John Elliot Gardinera jsou fantastickou ukázkou toho, jak má vypadat klasická hudba pro ty, kdo klasiku nesnášejí. Pokud si představíte dvacítku meziplanetárních bitevníků, blížících se na pozadí temného hvězdného prostoru k po zuby vyzbrojené základně vesmírných pirátů, tak asi tušíte, k čemu se bude schylovat. Mars jako doprovodná hudba k takovéto scéně nemá chybu.

Disk obsahuje i 18-minutovou suitu Percyho Graingera The Warriors, kterou sám autor popsal jako duchové válečníků obou pohlaví se potkávají v orgastických válečných tancích, procesích a radostných hrách. Není nutno dodávat, že orchestrace je bohatá, velkolepá a dynamická.

Klíčová slova: poetické, ve velkém stylu, vizuální, hrozivé, ohnivé, atmosférické

Carl Orff, Carmina Burana

Ken Ichiro-Kobayashi, The Japan Philharmonic Orchestra, Exton, OVCL 00123

Carmina Burana je scénická kantáta, vycházející ze středověkých lidových textů. První a poslední dějství, označená jako Fortuna Imperatrix Mundi začínají populárním kouskem O Fortuna, který najdeme v množství filmů, reklam a všude tam, kde je potřeba vystupňovat monumentální a dramatickou atmosféru. Orff tu briliantním způsobem zobrazuje kolo štěstěny, kde velké tympány a chór představují jeho velikost, a melodický motif donekonečna se opakující orchestrace jeho nezastavitelný pohyb. Carmina  Burana je především vokálně monumentální dílo, určené ke stržení zdí vašeho příbytku, nejsou-li dostatečně pevné.

Klíčová slova: bombastické, velkolepé, chorální

Camille Saint-Saens, Dance Macabre

Charles Dutoit, Philharmonia Orchestra, Decca, 425 021-2

Při premiéře této zhudebněné poémy v roce 1875 prý vzbudilo téma díla takovou nevoli publika, že skladatelova matka v sále omdlela. Uvážíme-li leitmotiv - tedy Smrt vyhrávající v zasněženém kostele na housle kostlivcům k tanci - není se čemu divit. Symfonická báseň je živé dílko, které se odvíjí v rytmu valčíku hraného na sólové housle (Smrt), ke kterému se postupně připojují klarinet, flétny, pozouny a xylofon, evokující chrastící kosti. Postupně se tak dostaneme k mohutnému finále a zběsilému forte, aby měkký hlas hoboje zvěstoval jitro a příchod nového dne.

Klíčová slova: výpravné, chytlavé, dynamické, taneční, zneklidňující

Další doporučené tituly:

ALBÉNIZ, ISAAC
Festival Day in Seville
Suite Espagnola, Op. 47

BERLIOZ, HECTOR
Symphonie Fantastique

BORODIN, ALEXANDER
Prince Igor: Overture and Polovtsian Dances
Prince Igor: Polovski March

CHABRIER, EMMANUEL
Danse Slave for Orchestra
España: Rhapsody for Orchestra

DUKAS, PAUL
The Sorcerer’s Apprentice

FALLA, MANUEL DE
Nights in the Gardens of Spain for Piano and Orchestra

GRIEG, EDVARD
Peer Gynt: Suites 1 & 2

GRAINGER, PERCY
The Warriors

IBERT, JACQUES
Escales (Ports of Call)

JANÁČEK, LEOŠ
Sinfonietta for Orchestra
Taras Bulba: Rhapsody for Orchestra

KHACHATURIAN, ARAM
Gayne: Ballet Suite
Masquerade: Suite

LIADOV, ANATOLE
Baba Yaga

MAHLER, GUSTAV
Symphony No. 1 in D Major "The Titan"

MUSSORGSKY, MODEST
Pictures at an Exhibition for Orchestra

NIELSEN, CARL
Aladdin Suite

PROKOFIEV, SERGEJ
Cinderella: Ballet, Op. 87
Lieutenant Kijé: Symphonic Suite, Op. 60
The Love for Three Oranges: Suite, Op. 33

RACHMANINOV, SERGEI
The Rock: Fantasy for Orchestra, Op. 7
Symphonic Dances for Orchestra, Op. 45

RABAUD, HENRI
Marouf, Cobbler of Cairo: Dances

RESPIGHI, OTTORINO
Belkis, Queen of Sheba
Fountains of Rome
Pines of Rome
Roman Festivals

RAVEL, MAURICE
Alboranda del Gracioso
Boléro
Rapsodie espagnole

REED, HERBERT OWEN
La Fiesta Mexicana

RIMSKY-KORSAKOV, NIKOLAI
Scheherazade: Symphonic Suite, Op.35

SAINT-SAËNS, CAMILLE
Africa for Piano and Orchestra
The Carnival of the Animals
Danse Macabre, Op. 40
Samson and Delilah: Bacchanale

SHOSTAKOVICH, DMITRI
Symphony No. 1 in F Minor, Op. 10
Symphony No. 5 in D Minor, Op. 47

SIBELIUS, JEAN
Finlandia, Op. 26 No. 7

STRAUSS, RICHARD
Also Sprach Zarathustra, Op. 30

TCHAIKOVSKY, PETER ILYICH
Marche Slave, Op. 31
Overture: 1812, Op. 49
Swan Lake Ballet, Op. 20

Audiodrom © 2013