LEGACY AUDIO V System

Bylo by značným zjednodušením, kdybyste nahlíželi na Wavelet procesor jako na jakékoli obvyklé DRC. Ve skutečnosti je to jen zlomek toho, co dělá. V podstatě je to kontrolní centrum, které říká co a kdy má být puštěno do reproduktorů, aby se k vám zvuk dostal v precizním timingu a současně aby byl omezen vliv místnosti, tedy aby měniče dostaly co nejmenší šanci s místností vůbec interagovat. Konstrukční filozofii vám asi nejlépe přiblíží pár editovaných výňatků z rozhovoru, který šéfkonstruktér Legacy Bill Dudleston měl s magazínem The Absolute Sound.

O výškových měničích: Vnější okraje výškových páskových měničů jsme postupně vyklápěli směrem k sobě, aby se výstup obou tweeterů skřížil. Podařilo se nám dosáhnout velice solidního součtu na středu, nicméně hlavním benefitem bylo posílení výstupu z pásků na spodním okraji jejich pracovního pásma, což jednak zvýšilo citlivost, jednak potlačilo zkreslení. Kdybychom to neudělali, nutně by se dostavil efekt hřebenové filtrace. Protože se ale směrem ke středu membrána výškového měniče vzdaluje, problém se eliminuje. Vedlejším efektem a ironií je, že jsme destruktivní interference využili ke snížení intenzity vyzařování obou měničů pod pásky mimo osu.

O dipólu: Dipól primárně využíváme jako řízené vyzařování. Tato technika umožňuje dosáhnout lepšího tranzientního chování. Cílem je co nejvíc zmenšit úhly, pod kterými se zvuk v místnosti šíří, protože výstup z dipólu se po stranách přirozeně vyruší. Energie, která je vyzářená dozadu, je v protifázi, takže při odrazu od stěny za reprosoustavami nedojde k sečtení s přímým zvukem. U středobasu se současně omezí interakce s basovým měničem. Cílem bylo zkombinovat, podobně jako u mikrofonů, omnipolární vyzařování s osmičkou a dosáhnout tak kardioidní charakteristiky.

O výhybce: Obecně se projeví přímé připojení [bez dalších součástek v cestě] na koncový zesilovač lepším rozlišením a lepší tranzientní odezvou. Eliminují se ztráty v komponentech výhybky, protože i ty nejkvalitnější vždycky znamenají určitou degradaci zvuku. I jednoduchá cívka má odpor. Hlavní výhoda odstranění analogové výhybky ale spočívá v tom, že pasivní filtry jsou už z principu závislé na impedanci, což klade mnohem větší nárok na zesilovač.

O impulsním chování: Timing je základ. Zvuk není nic jiného než změna tlaku vzduchu v čase. Právě v časování je schované řešení problému. Nevyrovnanost frekvenční charakteristiky totiž není nic jiného než kombinace frekvencí v daném časovém okně. Jak dlouho zvuk bude doznívat a jak se to sečte/odečte pro posluchače určuje místnost. V důsledku tak i reprosoustava, která měří dokonale v bezdozvukové komoře, může zaznívat či dunět. Pokud se to budete snažit zekvalizovat pouze frekvenčně, některé problémy vyřešíte, jiné však vytvoříte a pravděpodobně tranzientní chování ještě zhoršíte. [Legacy] algoritmy zohledňují psychoakustiku (lidské vnímání zvuku) a jak zvuk sekvenčně putuje k našim uším. Použitá korekce tak není citlivá na konkrétní polohu a tranzientní chování se vylepší v ose i mimo ni. Meření [mikrofonem] se exportují do webového rozhraní, kde počítač provede tisíce iterativních výpočtů a nastaví optimální úpravy. Jakmile se vygenerují algoritmy pro korekční koeficienty pro každou reprosoustavu zvlášť, automaticky se stáhnou do procesoru a ten je pak používá v reálném čase ve 40ms okně. Nesnažíme se frekvenční charakteristiku příliš rovnat, i když k určitému vyhlazení dojde. Cílem je dostat pod kontrolu timing. Výsledkem je hlubší a pevnější bas, plnější vokál, přirozenější tranzienty, a taky eliminace odrazu od podlahy, který se jinak objeví prakticky vždycky. Když udeří palička na buben, ten impuls nejen uslyšíte, ale i ucítíte. Konvenční reprosoustavy bez kontrolovaného vyzařování a příslušných korekcí tyto děje obvykle rozmažou, zmizí tak jasné kontury. Můžete si to jednoduše vyzkoušet – i bypass jinak tak sofistikovaného systému jako Legacy V způsobí to stejné..

O korekcích frekvenční charakteristiky: Zkoušet rovnat nerovnosti frekvenční charakteristiky úzkopásmovým filtrem nic neřeší. Pokud se pokusíte vyplnit propad přidáním energie, přidáte energii i do odrazu, který propad způsobuje. Mrháte tak výkonem zesilovače a ještě víc narušujete časovou doménu. Zkušenost nám ukázala, že velkou část problémů nezpůsobují ani tak módy místnosti, jako kombinace odrazů na cestě k posluchači. Čím víc času jim dopřejete, tím víc se začnou na sebe nabalovat. Módy a odrazy jsou tak dvě odlišné disciplíny a je potřeba k nim i tak přistupovat. Budete-li to řešit ekvalizací, řešíte jen symptom, nikoli příčinu. Hlavní potíž ekvalizace je v nerovnoměrném zacházení se zvukem v místnosti – nezohledňuje původ rezonancí a ke všem přistupuje stejně. To je chybou, protože různé typy rezonancí vykazují různá chování. Boehmerova metoda [Wavelet] dokáže sledovat, jak rezonance postupně narůstá v čase. Získává více přesnějších vzorků z delšího časového úseku a rozlišuje mezi přímým zvukem, prvními odrazy, pozdějšími odrazy a módy místnosti.