AAI Estremo

Řadu Estremo jsem ochutnal už loni, a to hned při dvou příležitostech. Ta první zahrnovala housle Guarneri a koncertní křídlo Fazioli, ta druhá se týkala mého vlastního projektu TAD Revolution One. Tyhle dvě příležitosti ještě rozvedu, ale navzdory tomu, že při obou Estremo komponenty excelovaly, jejich autoři ze slovenského AAI tvrdili, že do úplného finálu je potřeba to ještě doťuknout. To doťuknutí trvalo půl roku a myslím, že čekání stálo za to.

Sedím v poslechové místnosti, tentokrát ne ve své, s komponenty v hodnotě nějakých 250 tisíc euro, z čehož dobrá třetina je v kabeláži pod taktovkou Synergistic Research. Místnost znám stejně dobře jako svoji a komponenty také. Neznámou je AAI Estremo. Je nás pět a střídáme se v nejlepší poslechové pozici. Proč pět? No kvůli alibi, přece. Abych byl zcela upřímný, za srovnatelných podmínek jsme tu totiž zkoušeli AAI Maestoso (původní řadu) a některé varianty Assoluto, to ještě před tím, než se z Maestoso vyvinulo do Maestoso 2 a Assoluto upgradeovalo na Assoluto+. Výsledek byl něco jako když se rozhodnete na dálnici stíhat se svým rodinným autem Ford GT. Můžete se chvíli v běžném provozu držet, ale pak se cesta uvolní a auto před vámi je pryč. V highendové řeči to znamená, že tehdejší domácí SR SRX byly prostě lepší a nebylo moc co rozhodovat. Je ovšem férové poznamenat, že duel byl od počátku pro AAI nevyrovnaný, minimálně s ohledem na cenovky, kde kterýkoli ze Synergistic Research kabelů převyšoval AAI protějšek čtyř až pětinásobně.

Tentokrát si ovšem kluci z AAI hodně věřili, a když jsem se zeptal, jestli by jim nevadilo novou Estremo řadu jen tak na zkoušku poslechnout proti novým SRX XL, tak jsem dostal jen lakonickou odpověď: Proč ne? Takže si teď vytvářím alibi, abych – až budu do AAI reportovat, že to bylo dobré na svou cenovou kategorii – měl svědky a byl svůj názor schopen alespoň trochu objektivizovat. V přehrávači je Gregory Porter a album Liquid Spirit (Blue Note 0602537431540), všechna Estrema jsou na místě a já tisknu tlačítko PLAY…

Duben, 2024

Nejdřív se ale posunu zpátky v čase a vezmu to trochu víc zeširoka, abyste pochopili, jak vlastně AAI pracuje. Je 9.00 ráno a nacházím se v Moyzesově síni. Pro upřesnění – jde o akusticky jedinečný secesní koncertní sál hned vedle Dunaje v budově Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Ačkoli je uvnitř zatím ještě ztichlé budovy stále ještě příjemný chládek, teploty se později toho odpoledne vyšplhají hodně nad 30 stupňů. V sále je jen jediný člověk a sklání se nad otevřenou deskou koncertního křídla.

Tento konkrétní mistrovský nástroj, model F308, vyrobila v roce 2015 milánská dílna Fazioli Pianoforti a představuje absolutní korunu v jejich celkové produkci, která se omezuje jen na 150 kusů ročně. Prošel několika velkými scénami včetně La Scaly a po jeho klávesnici proháněl své prsty i Herbie Hancock, než Bratislava dostala unikátní příležitost nástroj získat, a tak se v roce 2023 ocitl v Moyzesově síni. Pokud se ptáte, jestli je váš hi-fi systém adekvátní k jeho reprodukci, tak vězte, že ceníková cena F308 se pohybuje okolo 225,000€.

F308 je koncertní křídlo, absolutní klenot vytvořený pro velké prostory a hudební sály. Má silný a výjimečně harmonicky bohatý zvuk, zejména díky prodlouženým strunám v basové sekci. Má rovněž čtvrtý pedál, vlastní vynález Fazioli, který je nalevo od tří tradičních pedálů a redukuje vzdálenost kladívka od strun, takže snižuje hlasitost bez toho, aby modifikoval témbr při glissandech, pianissimech, rychlé hraných pasážích a legatech.

Pakliže platí, že nevhodným hraním lze hudební nástroj pokazit, platí i to, že v dobrých rukách nástroj zraje a získává osobnost. Nejsem odborník, bylo by mi to vysvětleno. Za klávesnicí sedí momentálně Zsolt Szabo, mistr ladič mezinárodního formátu, jehož úkolem je nástroj připravit na to, co přijde. Už jen při tomto procesu nezbývá než obdivovat způsob, jakým křídlo dokáže poslat do místnosti jednotlivé tóny. Dozvídám se, že základová rezonanční deska pochází ze stejného smrkového lesa pomalu rostoucího dřeva s hustými rovnými letokruhy, odkud brali dřevo i cremonští houslaři. Dozvídám se rovněž, že Fazioli používá duplexní systém, který vymyslel Steinway. Jde o to, že se chvěje celá, nejen základní část struny, a Fazioli na rozdíl od Steinway využívá i přesahující část struny za kobylkou. Také se dozvídám, že Steinway je ceněn pro svou barevnost, která chybí Bösendorferu, který má pro změnu krásný tón základní. Fazioli to půlí – má barvy, ale není ukřičený. Pakliže se o něj staráte.

Zavřete ty zatracené dveře!

Kromě technické údržby (výměn součástek, přebrušování kladívek apod.) je důležité hlavně ladit. A to každou chvíli. Podobně jako obrazová plátna starých mistrů, koncertní křídlo nesnáší změny. Už rozdíl 1-2 stupňů piano rozladí, stejně tak změna venkovního počasí, kdy se mění vlhkost vzduchu. Problém to je v okamžiku, kdy otevřete velké dveře nebo se mikroklima sálu zaplní lidmi. Problémem může být i puštění klimatizace o přestávce představení a nezavření horní desky. Nástroj se dokáže rozladit během několika minut. Trochu mi to připomíná naše mudrování nad tím, jak se nám zvuk mění s denními dobami nebo momentálním rozpoložením. Pianisti mají podobné problémy.

Teď se ale už začínají na podlaze okolo Fazioli vlnit kabely. Prozatím ty mikrofonní. Rasťo Pavlík (Pavlik Records) instaluje fázově sladěný stereopár DPA4041, cca dva metry vysoko a dva metry od středu piana. Na housle a violoncello přijde ještě pár DPA 4011 TL. Nahrávat se bude minimalistickou technikou v nativním DXD 352.8 kHz, 32bit na Pyramix Virtual Studio/Merging Technologies Horus ADC, více netřeba. Paralelně s tím půjde záznam i na přenosné 16-stopé digitální studio Yamaha AW1600, za kterým sedí Peter Štrauch z AAI. Kompletní napájení a propojení techniky včetně digitálních kabelů mají na starosti vývojové prototypy AAI Estremo včetně filtrace, a rovněž mikrofonní AAI kabely. Moc se o tom neví, ale AAI se zabývá i produkty pro využití v profesionálních podmínkách studií, zabývajících se audio záznamem. Cílem tak bylo si vyzkoušet, jak se novinky propíšou do kvality záznamu a podle toho doladit i prototypy Estremo do finálního stavu.

„Při nahrávání by se měla soustředit veškerá pozornost hlavně na co nejpřesnější záznam tonality, dynamiky a barvy zvuku nástrojů. Další parametry jsou podružné a většina z nich se dá doladit ve finálním mixu otočením knoflíků potenciometrů. Nejdůležitější je dostat do záznamu zdravý materiál, nepoškozený a nezkreslený signál. Svět hifi si bohužel v tomto jede tak trochu svoje, což nahrává do karet hlavně obchodníkům.”

Peter Štrauch, AAI

Takže takhle to v AAI funguje – v marketingu se kluci necítí komfortně, radši se věnují muzice. Dnešní seance je toho důkazem, a to nás to nejlepší teprve čeká.

Dějství první: Klaudius Kováč

Jazzman, pedagog, interpret, a především pianista par excelence. Muzikant, jehož znají nejen v Evropě, ale i za oceánem. Člověk s ohromným citem pro hudbu. Dnes se dostanou „na pásek“ čtyři jeho vlastní skladby – balada Klaudia, věnovaná dceři, tklivá Heartache (Srdcebol), improvizace Tears (Slzy) a optimističtější rytmická I´ve Never Been in Love Before (Ještě nikdy jsem nemiloval). Doprovod obstarají violoncello a housle. Bůhvíproč mají jazzmani a bluesmani potřebu ventilovat skrze hudbu trápení duše. Proč nehrají raději něco pro zvednutí nálady? Mikrofony a muži za konzolami to ale také nemají zrovna lehké, protože session probíhá nějak takto:

Take 1 – To bylo dobré, co říkáte? Zkusíme to ještě jednou a vylepšíme sólo!

Take 2 – Houslista: Ále, teď jsem to zkopal. Ještě jednou, prosím.

Take 3 – Houslista: Nemůžeme to dát ještě jednou? [Klaudius zvedá obočí a směje se]

Take 4 – Uprostřed tentokrát konečně bezchybně probíhajícího sóla začne Klaudiusovi v kapse zvonit mobil. Tentokrát se smějí všichni.

To ale není všechno. Kluci z AAI otevírají boxy a vybalují speciálně vyrobené Estremo platformy, které je potřeba jednak dostat pod nohy koncertního křídla, jednak do nich bude požádán opřít bodec violoncellista. „To je nerez?“ ptají se nedůvěřivě muzikanti. „Ano, ale ošetřený naší IST technologií,“ zní odpověď. Zvednutá obočí. Blázniví hifisti.

Při hmotnosti 750 kg a vyleštěném laku, kterého se nesmí ruka pokud možno dotknout, je vcelku jedno, že je vás šest nebo osm. Pak je nejlepším pomocníkem obyčejný hever. Zsolt Szabo se začíná potit – sledovat, jak se piano zvedá nad podlahu, je pro ladiče noční můra. Nakonec jsou ale Estremo platformy pod pianem bez nehody, Klaudius položí prsty na klávesnici a projede krátkou etudu.

 „To je teď úplně jiné, zvuk je mnohem barevnější a celé se to otevřelo! Už předtím byl ten zvuk skvělý, ale teď se zdá, že to bylo předtím matné.“

Klaudius Kováč

Jak jsem to slyšel já o pět metrů dál? Zvuk udělal něco podobného, jako když jsou reprosoustavy postavené na staré parketové podlaze a vy se rozhodnete pod ně šoupnout pořádné platformy nebo nožičky. Kontrola nad zvukem se dostala úplně do jiného levelu, nástroj jakoby dokázal lépe vyplnit sál a skoro jakoby se proměnila k lepšímu i jeho akustika – noty se staly čitelnější a harmonie a alikvóty pevnější, vykreslenější a zřetelnější. Jak poznamenal další z muzikantů – „Je to neuvěřitelné. Pokud to byly předtím Slzy, teď by se to mělo jmenovat Duha.“

Obdobná geneze proběhla i pod violoncellem. Následující rozhovor mezi Peterem z AAI a hráčem na cello mi připomněl rozhovory a vystřízlivění, jichž jsem často svědkem při demonstracích kabeláže, nožiček a podobných doplňků:

„Co s tím?“

„To si dej pod bodec.“ [Podává další platformu Estremo]

„Ale já to nechci, já takové věci nepoužívám, to je na nic.“

„Tak to jen zkus, a když to nebude nic dělat, tak to zase vrátím do krabice.“

Následuje pokus č. 1 bez Estrema, pak další dva s Estremem, a pak další bez Estrema.

„Do boha, co to je? A kde se to dá koupit!?“

Postupně se digitální úložiště plní a propracováme se do časného odpoledne, venku už je horko a náměstí je plné lidí, jazzové trio odchází a na plac se vrací Zsolt, aby opět doladil nástroj, protože naznal, že některé tóny „už utíkají“.

Dějství druhé: Anna a Filip

Pokud si stěžujete na finanční stránku highendového audia a ano, souhlasím, že jde mnohdy o sumy značně surreálné, co pak mají dělat chudáci muzikanti? Fazioli za čtvrt milionu euro jsme už probrali, tak jsou na řadě housle.

Nástroj Guarneri ´Sphinx´, vyrobený okolo roku 1730-1733 a pocházející z dílny Giuseppe Guarneriho del Gesù, je považován za jedny z nejlepších houslí, co kdy byly vyrobeny. Jejich aktuální hodnota by se vyčíslila až v momentu, kdy by byly na prodej, ale dá se vycházet z toho, že podobný kousek z Guarneriho dílny ´Da Vinci´ se v nedávné aukci prodal za krásných 16 milionů dolarů. ´Sphinx´ Jsou součástí soukromé sbírky, ale momentálně se nacházejí v rukou Anny Agafie Egholm necelého půl metru ode mě.

Anna Agafia je nejen velmi příjemná mladá žena, se kterou se při povídání hodně nasmějete, ale hlavně houslový virtuos a jeden z největších talentů doby. Navíc má to štěstí, že má Guarneriho Sphinx v dlouhodobé zápůjčce. Filip Štrauch je klavírní virtuos, toho času s angažmá v Dánsku, a vlastně patří do rodiny AAI. Proč o tom píšu? Psal jsem to na začátku tohoto článku – abyste pochopili, jak vlastně AAI pracuje. Jinými slovy, kde má ukotvenou referenci. Je spousta velkohubých hi-fi výrobců, co přesně ví, jak má co hrát. Ale když trávíte dny i noci ve společnosti mistrovských hudebních nástrojů a lidí, co to s nimi opravdu umějí, je to zcela jiná káva. V tomto světle se pak poučování prodejců jeví jako bezobsažné blábolení. Chcete-li se přiblížit dokonalému zvuku v plné jeho kráse, máte před sebou opravdu velký cíl, který – řekněme si to na rovinu – je absolutně nedostižný.

Anna Agafia Egholm, photo courtesy of https://annaagafia.com/media/press-photos (Press Photo section), accessed on 26/01/2025

Filip Strauch, photo courtesy of Filip Strauch, https://www.filipstrauch.com

Úchvatnost tónu nástrojů a kresby jako je Guarneri a Fazioli nikdy nezreprodukujete, ale můžete zkusit se jí přiblížit. Ve finále je to hlavně o emocích. Myslím, že všichni z nás, tak jak jsme byli v sále, už slyšeli naživo hodně dobrých interpretů na pódiích a ve studiích a domovech hodně špičkových reprodukčních systémů. Ale řeknu vám jedno – ještě nikdy jsem neviděl tolik dospělých chlapů mít slzy v očích, když Anna rozeznívala smyčcem struny… A to je pro AAI reference.

O šest měsíců později…

Zpátky do poslechové místnosti ke Gregory Porterovi. Nejprve celý systém prodrátovaný nejnovější řadou SRX XL (4 napájecí kabely, jeden signálový XLR a dva reproduktorové kabely), pak totéž s AAI Estremo. Výsledek? Shodli jsme se, že je to jiné. Ne lepší, ne horší, prostě jiné. Někteří posluchači poukazovali na pohodovější reprodukci SRX a jakousi jeho srovnanost, jiným se líbila větší otevřenost zvuku Estremo a jeho čistší horní pásmo. S těmito názory jsem se shodnul, nicméně jeden i druhý kabelový systém měl něco do sebe a mě hlavně zajímalo, které z kabelů mají na výsledek největší vliv. V průběhu odpoledne tak systémem postupně prošla řada obvyklých testovacích tracků, z nichž některé jsme slyšeli víc než třicetkrát, a tím je na pár dalších týdnů vyřadili z oblíbeného repertoáru. Divím se, že laser přehrávače některý z těch stříbrných kotoučků už dávno nepropálil skrz. Metodika byla jednoduchá – zpátky šly všechny SRX a pak jsme vyměňovaly kabely jeden po druhém, tam a zpátky a zase tam nebo zpátky podle potřeby, dokud jsme se nedospěli ke konsensu. Krok po kroku jsme se tak dopracovali během dalších pěti (!) hodin laborování opět do stavu, kdy byl systém prodrátován kompletně AAI Estremo. V úplném závěru se vše přehodilo na původní SRX. A aby to bylo úplně fér, tak je potřeba uvést, že SRX XL měly nahrané řádově jen nějakých 50 hodin a Estremo byly zbrusu nové, tudíž ani jeden z kabelových systémů nebyl (ještě) v optimálním stavu. To je bohužel problém obecně, protože s rostoucí komplikovaností geometrií a materiálů většinou potřebujete 100-200 hodin, než si komponenty rozumně sednou. Bohužel to znamená i je pak nepřehazovat, jinak část zahoření opět ztratíte. I tak bych výsledek našeho vícehodinového kritického zkoumání, vedeného pod praporem „přece to nemůže být lepší než SRX“, následující:

AAI Estremo napájecí kabely byly (v dané sestavě) lepší než SR SRX XL. Přesnější, pevnější a konturovanější zvuk, mnohem lepší oddělení hlasů a instrumentů v nahrávkách, lepší frekvenční balanc s lehkým akcentem na vyšších středech (nebo tam má SRX méně energie, podle toho, k čemu to vztáhnete), který zvuk ještě projasnil, ne ale tak moc, aby to bylo příliš rozjásané. Bas byl naprosto v pohodě, v tomto ohledu bylo Estremo plně s SRX XL srovnatelné. Resumé publika 100/0.

Na Estremo signálovou XLR symetriku jsem byl hodně zvědavý. Ze začátku byly jazýčky vah vychýlené ve prospěch konkurence (a je to vůbec konkurence, když se bavíme o zcela jiných cenových kategoriích?), ale s pokračujícími porovnáními začalo být víc a víc slyšet, co jeden či druhý dělá lépe a publikum se začalo polarizovat. Opravdu už nedokážu říci, kolikrát jsme mezi oběma interkonekty přepojovali, ale než jsme došli ke konsensu, uplynulo hodně času. Mám-li to shrnout, tak finální resumé bylo 80/20 ve prospěch Estremo. Jedním z hlavních argumentů pro byla prostorová scéna, kde AAI uměly dostat ambienci nahrávky do poslechového prostoru přes celé uhlopříčky místnosti, a kde SRX XL měly tendenci stahovat zvuk z okrajů víc ke středu a zejména v diagonále docházelo ke komprimaci. To ale může být něco, co je v důsledku řešitelné v rámci firemního ekosystému s ostatními prvky Synergistic Research. Proto mají koneckonců v názvu „Synergistic“. Na druhou stranu bylo ale slyšet, proč má AAI v názvu „Authentic“ – celkovým rozlišením, barevným nastavením a neutralitou měly signálové Estremo blíž k živé muzice než k reprodukci.

Reprokabely Estremo byly větší oříšek. Kdybych si měl vybrat, byla pozice reproduktorových kabelů jediná, kde bych dal přednost v dané sestavě SRX, který byl pro mé uši srovnanější a pevnější zejména na spodku a celkově mě víc bavily. Na druhou stranu měly Estremo o něco čistší vršek frekvenčního pásma a víc barvy na středech a rovněž byly násobně levnější.

Estremo vs svět

Půjčil jsem si do své sestavy z řady Estremo tři napájecí kabely, zapojil je do volných pozic, nechal dva týdny potichu hrát, věnoval se jiným věcem, a pak strávil víkend porovnáváním. Byl to přesně ten případ, který ukazuje, že napájení je záležitostí zcela individuální, protože automaticky neplatilo lepší kabel = lepší zvuk.

Nechci se rozepisovat o tom, jak se Estremo chovalo u toho či onoho komponentu, to by bylo nadlouho a stejně – osobní zkušenost v dané sestavě je prostě nepřenositelná. Dejte si za to vykřičníků, kolik chcete. Zaměřím se tedy jen na nejkritičtější místo, kterým je vždy a pokaždé kabel, co vede ze zdi k sestavě. Chcete-li seriózně investovat do napájení, začněte zde.

Na pozici do hlavního filtru sestavy (Shunyata Research Denali 6000T) mi Estremo dal o něco víc separace, nastejno barevnosti, a o něco víc k vršku naklopený zvuk, takže například vokály ztratily tělo a kontrabas šel víc do strun než do korpusu. V rámci objektivity je ovšem potřeba zdůraznit, že na stejné pozici si nevedl lépe ani Nordost Valhalla 2, ani AudioQuest Hurricane, ani Synergistic Research SRX, ani Shunyata Research Omega a Sigma, ani Ansuz Mainz C2 a D2, a dokonce ani Stage III Concepts Proteus. Každý měl své plusy a minusy a žádnému se nepodařilo dostat z Denali pryč Synergistic Research Atmosphere Level 2, což je napájecí šňůra, kterou v jiných pozicích kterýkoli z výše zmíněných konkurentů jinak přehraje levou zadní. Na vstupu do Denali v mé sestavě ne. Proto pořád zdůrazňuji – zkoušejte a zkoušejte.

Ovšem zcela jiný výsledek byl v paralelní filtrační větvi, kde momentálně sídlí AAI Assoluto, který se zatím nepodařilo vyšťouchnout pryč žádnému z konkurentů (a vyzyvatele bych kromě výše zmíněných už mohl počítat na desítky). Tam AAI Estremo oproti Assoluto přineslo ve všech ohledech pevnější zvuk s přehlednějším a lépe kontrolovaným dozníváním, přesněji definovanými tranzienty a prakticky obdobnou hloubkou a váhou, která ovšem dostala ve spojení se zmíněnou kontrolou důraznější obrysy a dynamiku. Pecka.

Ještě jedna důležitá poznámka – v případě Estremo platí ono tradované „delší je lepší“. Nezkoušel jsem žádné extrémní délky, ale mezi 1,5m a 2,0m délkou byl jasně slyšitelný rozdíl. Muzika byla klidnější, plynula jakoby víc mimochodem s větším nadhledem, suverenitou a lépe zvládnutou dynamikou, a působila čistěji a dospěleji. Na to, proč tomu tak u napájecích kabelů je, jsou různé teorie, ale v zásadě to připomínalo efekt, jako když vyměníte integrovaný zesilovač za monobloky nebo vrtačku z Lidlu za profi Narex.

Shora dolů: Synergistic Research SRX , Krautwire Super Symetric, Nordost Odin 2, AAI Estremo, Stealth Audio Sakra V16

A protože vás takové výsledky nakopnou, s trochou organizačního úsilí došlo i na větší srovnání interkonektů, kdy se Estremo ocitly na startovacím poli s další propojovací smetánkou, takže si mohly za srovnatelných podmínek vyzkoušet poměřit síly s Ansuz (Signalz C2/D2), Stealth Audio (Metacarbon/Sakra V16), Krautwire (Super Symetric), Nordost (Odin 2), Synergistic Research (SRX) a AudioQuest (Dragon/Thunderbird). Chcete znát vítěze? Tak to máte smůlu. Podobně jako u napájecích kabelů jde nejen o synergii s komponenty, které kabel propojuje, ale s vyzněním sestavy jako celku. Pak i jakákoli změna v něčem dalším (například výměna síťové filtrace) může znamenat, že se pořadí preferencí změní, a výsledky lze tak obtížně nějak objektivizovat. Pro mě osobně by se Estremo interkonekt ve finálním pořadí všech 10 kabelů pohyboval někde v rozmezí míst 5-7. To je výborný výsledek, zejména když to přepočítáte na peníze, neboť za cenu některých soupeřů si koupíte nové auto.

Evoluce znamená vývoj

AAI má podobný přístup jako třeba Accuphase. Fyzicky tam nejsou radikální rozdíly mezi produktovými řadami, ani mezi novější a starší generací. Proč měnit něco, co funguje? Takže se soustředí na dílčí vylepšování, které se nakumulují a pak v rozpětí dvou tří modelových řad znamenají při přímém srovnání značný posun vpřed. Mezi ty detaily patří jednak kosmetika, jako například potisk zástrček Schuko, jednak neustálý posun v proprietární IST technologii, kterou mění materiálové vlastnosti stavebních komponent, jednak změny ve konstrukčních prvcích – změna konektorů signálových kabelů, použití jiných vodičů uvnitř a u Estremo i návrat k postříbřené mědi namísto čistého stříbra. Proč? Protože to je v dané konstrukci zvukově kompletnější. Koneckonců není bez zajímavosti, že většina velkých kabelových značek nakonec u svých top modelů u postříbřené mědi také skončila.

Takže až dostanete do rukou některý z novinkových Estremo, vzpomeňte si, co bylo hlavní předlohou k ladění jeho zvuku a kde má AAI ukotvený referenční bod. Pokud to tak bude pokračovat dál, jednou se možná dočkáme modelu Estremo The Sphinx.

Ne, ne, ještě není konec…

Jak jsem zmínil, nový Estremo nahradil u mě v sestavě Assoluto. Týden jsem to poslouchal, udělal si z toho poznámky, dokončil celý text a pak lehnul s chřipkou, kterou přinesly ze školy děti. Navazovaly jarní prázdniny a dva týdny služebních cest. Všechno zůstalo zapojené a všechno se v mezičase, kdy jsem neposlouchal, zahořovalo. A potom, když jsem si opět sedl k muzice, mě čekal doslova šok. Takový skok před a po (míněno zahoření) jsem ještě nezažil s žádným kabelem. Zrovna hrál na piano Gerald Clayton Hymn to Freedom Oscara Petersona ve famózním SACD remasteru, který japonský King International udělal pro label Accuphase (Special Sound Selection 6).

Wow! Takové piano jsem ještě doma neměl. Nejde jen o barvy, dynamiku, exemplární prostor, dozvuky a další zvukové atributy, které byly s Estremo prvotřídní. Naprosto mě fascinovalo, že jsem najednou slyšel prostorovou separaci kladívek, strun, ozvučné desky, mechaniky a měkce dosedajících kláves, v naprosto exaktních vzdálenostních poměrech. Bylo to snad úplně poprvé, kdy se dostalo křídlo se vším všudy do mé poslechové místnosti v celé své kráse. Musím přiznat, že jsem ten track v režimu repeat sjižděl asi dvě hodiny nonstop, bylo to krásné a fascinující. Takže má rada zní: zapojte, nedotýkejte se a nechte hrát. Pak se nechte překvapit.

Cena v době recenze:

AAI Estremo XLR/RCA interkonekt, set: 4 961€  za 1 m

AAI Estremo napájecí kabel: 5 169 € za 1,5 m

AAI Estremo reproduktorový kabel, set: 6 640 € za 2,0 m

AAI Estremo digitální kabely (USB, LAN, S/PDIF), kus: 2 140 € za 1 m

Kontakt: Authentic Audio Image (AAI), Povážská Bystrica, +421 905 694 943, www.aai.sk

V testu použité komponenty:

• Zdrojový komponent: Accuphase DP-720, Ayon CD-35 HF Edition
• Zesilovače: TAD-M2500, Audia Flight Strumento No.8
• Interkonekty a reprokabely: Krautwire Numeric Digital, AudioQuest Dragon Zero | Bass, plus všechny porovnávané kabely
• Reprosoustavy:  TAD Revolution One, Silent Laboratories Melodee
• Filtrace a síť: Shunyata Research Denali, Stromtank S-1000, Ansuz Mainz C2, AAI Maestoso, AAI Assoluto, Synergistic Research Atmosphere Level 2 a SRX XL, Nordost Qv2, QWave a QSine, Diamond Sound E2 grounding, GMG Power X-Blocker Exclusive, IsoTek Syncro V5 Uni, AAI distribuční jednotka, Synergistic Research Galileo PowerCell SX a Active Ground Block SX

(C) Audiodrom 2025