TAIKO OLYMPUS Server + OLYMPUS I/O XDMI system
Když se před pěti lety objevil na trhu server Taiko Extreme, rozbořil streamingové stereotypy, přeskočil řadu zajetých značek a etabloval se jako král streamovacích zařízení. Taiko Audio neusnulo na vavřínech a trvale platformu vylepšovalo, takže si Extreme udržel svou pozici až doteď. Paradoxem je, že ho s ní sejmulo jiné Taiko zařízení – novinkový Olympus znovu úplně přepisuje dosavadní schopnosti streamingu.
Filozofie Taiko Audio je v zásadě zenově jednoduchá – když odstraníte všechno, co stojí v cestě hudebním datům, nabaluje se na ně nebo je zkresluje, zůstanou jen čistá data. Jinými slovy, ve filozofii Taiko je streamer jako takový nezbytné zlo a cílem je minimalizovat škody. Proto se Taiko zaměřilo na co nejlepší možné vyčištění operačních systémů a ovladačů od všeho postradatelného, optimalizaci řídících kódů a zjednodušení hardwarových cest do míry, která pokud možno co nejméně ovlivňuje změnu dat od vstupu k výstupu, v kvalitě i čase. A to je Olympus.
Ekosystém Olympus
Navzdory výše uvedeným prohlášením o jednoduchosti Olympus server vůbec nevypadá jednoduše: recenzovaná konfigurace se skládala ze dvou jednotek. Nemusí to tak ale být, protože Olympus můžete mít jednak jako all-in-one server s XDMI rozhraním, 4TB SSL diskem (rozšiřitelným až na 64 TB), dvěma lineárními zdroji a třemi bateriovými zdroji uvnitř, nebo v kombinaci s jednotkou Olympus I/O, která vstupy a výstupy deleguje do dodatečného boxu. Olympus I/O pochopitelně zachovává výhody XDMI rozhraní a je rovněž napájen jedním lineárním a dvěma bateriovými zdroji. Takový set vás připraví o krásných 103 000 EUR a přesně tuto konfiguraci jsem měl před sebou. Výčet možností tu ale zdaleka nekončí. Pokud například z nějakého důvodu (může jím být kompatibilita s vaším stávajícím převodníkem) požadujete místo XDMI klasické USB, výrobce vám Olympus uzpůsobí. Předem upozorňuji, že takovým krokem se připravíte o jeden ze zásadních prvků, které Olympus posouvají o tolik dopředu. Tím je právě XDMI rozhraní. Takže na začátku odstavce zmíněná zdánlivá komplexita dva boxy místo jednoho nejde na vrub složitostem uvnitř, ani nějakým líbivostem jako jsou displeje, které z pohledu Taiko představují problém nikoli výhodu, jako spíše pečlivou optimalizaci přenosu dat a způsobu napájení.
Digitální výstup XDMI podporuje DSD až k DSD64 (DSD over PCM), analogový výstup XDMI má horní hranici DSD512 a PCM 32bit/768kHz, a USB připojení podporuje DSD512 v kombinaci s Roon (pokud to umožňuje váš DAC). Mimochodem, Roon je platforma, kterou Taiko obecně prioritizuje.
Mnohokrát jsem zmínil XDMI – co to tedy vlastně je? Čtyři písmena jsou akronymem pro Extreme Direct Music Interface, tedy systémové rozhraní, na kterém Taiko dlouhou dobu pracovalo a které znamenalo vývoj zcela nových základních a vedlejších desek, propojovací architektury a software. Cílem bylo řešit problémy vysokorychlostního datového transferu bez typických neduhů USB, jako jsou konverzní latence a digitální „šum“. Taiko zmiňuje, že vyladění software a firmware pro XDMI bylo mnohem větší výzvou než samotný hardware. Zákazník, který za přístroj platí, si obvykle neuvědomuje, jak velké peníze stojí napsání zdrojových kódů. Můžete si to představit jako dvě knihy shodného formátu s obdobným přebalem – textový obsah (tedy sofware) rozhoduje, jestli ta či ona knížka skončí v žebříčku bestsellerů nebo se ani nedostane z pultů knihkupců. Pro zajímavost – Taiko Audio staví vliv software na stejnou úroveň, jako upgrade fyzického komponentu.
Plný přínos XDMI vynikne v okamžiku, kdy je tomu uzpůsoben i příjemce, tedy převodník. Člověk by očekáva od výrobců DACů rezistenci, ale opak je pravdou. XDMI dokáže zvuk systému katapultovat podstatně výš, a tak velké značky okamžitě začaly s Taiko kooperovat na implementaci. Jedním z prvních byl Lampizator, jehož Horizon DAC jsem použil i v této recenzi. Horizon má pro vstup XDMI uzpůsobený 5-pinový XLR konektor a podobnou XDMI kompatibilitu nabízí i Lampizator Poseidon. Nižší modely jsou prozatím ze hry venku. Taiko Audio rovněž řeší XDMI rozhraní s americkým MSB pro jeho převodníky se standardem MSB Pro ISL, ve frontě stojí i další převodníková značka, kyperský Aries Cerat.
Baterie, baterie a zase baterie
Nehodlám se pouštět do popisování interní architektury Olympu, přestože výrobce překvapivě ochotně sděluje detaily – Audiodrom není PC magazín a když se to vezme, tak v globálu není Olympus streamer nic jiného než vysokorychlostní specializovaný počítač, jedoucí na platformě Windows 11, takže většina těch detailů se týká ryze počítačového jazyka. Pochopitelně mě ale zaujalo, jakým způsobem Taiko vyřešilo, aby jednotlivé hardwarové moduly měly co nejlepší podmínky pro práci. O to se starají litium-titanátové baterie, které jednak mají velmi rychlý dobíjecí cyklus, jednak u nich Taiko garantuje životnost 30 let při poklesu na 95% původní kapacity.
Než se zeptáte, proč několik oddělených bateriových zdrojů namísto jednoho – Taiko s tím experimentovalo a došlo k závěru, že některé periferie mají velmi nízké energetické nároky a přiřazení specializovaného zdroje ke každé z nich je zvukově zajímavější než přivádět k nim napětí z jednoho společného velkého zdroje. Navíc Olympus nefunguje v čistě bateriovém režimu – když jej od sítě odpojíte zcela, baterie vydrží jen nějakou čtvrthodinku. Jsou zde použity jako jakýsi rezervoár či buffer, z něhož si Taiko bere energii, která je okamžitě doplňována z druhé strany. V aplikaci Taiko aplikaci, která umožňuje správu Olympu a hlídá další funkce zařízení, si můžete nastavit hodiny klidu, ve kterých Olympus provede plné dobití. V zásadě se tak nestane, že byste Olympus dokázali „vybít“.
Olympus server má ohromné konfigurační možnosti a nemá smysl, abych tady vyplácával místo na popis všech variant toho, jak může Taiko server přizpůsobit vašim konkrétním potřebám. Od toho je tu Dreamaudio jako výhradní distributor pro Evropu, takže neváhejte se na kluky obrátit s příslušnými dotazy. Podpora ze strany Taiko je navíc v podstatě 24/7, což je zcela unikátní forma zákaznického servisu. Kupujete si Rolls-Royce a služby tomu odpovídají.
Stylistika jednotek Olympus je krásným příkladem industriálního designu. Když jsem je viděl na prvních publikovaných fotografiích, říkal jsem si, že to s těmi zaobleními vypadá divně, skoro jako jedna nejmenovaná česká zesilovačová značka. Naživo je to ale úplně o něčem jiném a po pár minutách se zamilujete. Jak je u Taiko zvykem, je provedení včetně povrchovky dokonalé a oblá forma přístroji sluší – je to decentní, moderní a čisté. Olympus můžete mít ve stříbrné či černé a je to prostě krásná práce. V této kategorii přístrojů se už stává zvykem, že jsou skříně frézované z jednoho bloku. Olympus začíná svůj život jako 72 kilo hliníku, než se do něj pustí fréza. A ještě hezčí je to uvnitř. Málokdy je k vidění tak promyšlený a racionální layout. Odvod tepla a současně i tlumení vibrací mají na starosti strategicky rozmístěné měděné segmenty, a velké ventilační sloty zespodu šasi.
Masívní měděný blok zdroje střídavého napětí, který současně slouží pro nabíjení baterií.
Levý zemnící terminál je plovoucí zem šasi. Pravý zemnící terminál je spojen s AC-DC zdrojem nabíjení, který je zemněn na zemnící kolík IEC zástrčky, ale není spojen se šasi Olympu.
Ačkoli má Olympus dvě matice, ke kterým můžete připojit zemnění, Taiko Audio jednotky zemnit nedoporučuje. Podle jejich zkušeností pak působí zvuk rozostřeně a zastřeně. Taiko to vysvětluje faktem, že bateriové zdroje zemnit na společný systémový bod nepotřebují a možná mají pravdu. Se svým vlastním bateriovým Stromtankem jsem rovněž zatím žádnou pozitivní zemnící zkušenost neudělal. Nicméně je možné zvuk tvarovat a vylepšit virtuálními jednotkami typu Diamond Sound, které na společnou zem neodkazují. Samotného by mě zajímalo, co to se zvukem Olympu provede.
Žádná slabá místa
Už úplně první track, který jsem skrze Olympus slyšel, mě přišpendlil k reprosoustavám. Šlo o vcelku jednoduchou věc. We Don’t Care z alba Brothers in Bamako je duel dvou akustických kytar, o které se postarali Eric Bibb a Habib Koité. Pak už jen shakers (chřestidla) a basa. A o přišpendlení se postarala naprosto fenomenální separace všech zvuků. Každý jednotlivý sebelehčí dotek struny a její vibrace poslané do korpusu. Kov strun. Rezonance dřeva. Slova vznikající v hrudnících a hrdlech interpretů. Jako byste vyměnili zvětšovací sklo Sherlocka Holmese za elektronový mikroskop. Aha, řeknete si. Takže další audiofilní lupa, přemíra detailů, které odvádí od muziky. To je právě ta pointa, tak přímočaře stupidní Olympus není. Kromě toho, že se v množství drobných nuancí jen koupete, je všechno neuvěřitelně jemné, spojitě analogové, barevné, a hlavně podané tak realisticky, že si až po pár vteřinách všimnete, že jste po prvotním zatajení dechu zapomněli vydechnout. Hudba rytmicky šlape jako mechanismus drahého hodinového strojku, zrna uvnitř shakeru se převalují jako ve zpomaleném filmovém záběru, jedno každé separované a slyšíte, jak hladí stěny, mezi nimiž jsou uzavřená.
Oba hlasy jsou krásně artikulované, s precizní výslovností bez jakýchkoli problémů na sykavkách, nezní studeně, jsou prostoupené teplem a hedvábně jemné, je cítit obrovský nadhled, s jakým Olympus muziku spoluvytváří.
Nadhled zasahuje u Olympu do všech oblastí, včetně basu. Dostanete vynikající kontrolu a hloubku, ale není to přeartikulované, ani to proporcionálně natlačí bas dopředu na úkor ostatních pásem. Není tu ani něco jako výborný středobas nebo skvělý nižší bas – prostě je tu bas v celistvosti, která je srovnaná a kompletní. V testovacím systému jsem zaznamenal určité proteplení a jemnost, a ačkoli je za část toho tepla a zjemnění zodpovědný Lampizator Horizon DAC, není to on, kdo tu má hlavní slovo. S tím souvisí i to, že současně s Olympus byl k dispozici původní top model Extreme, takže bylo možné oba proti sobě porovnat za zcela totožných podmínek. Na to jsem byl hodně zvědavý. Jak by také ne, když Audiodrom Extreme napálil nejvyšší skóre ve všech parametrech. Proč? Protože si to zasloužil. [Pro úplnost: Nejde o nějaké zvýhodňování, sám Taiko nemám a žádný způsob streamingu nepoužívám]. A tak jsme se sami dostali do prekérní situace, protože – jak to říci kulantně – mezi Extreme a Olympus se otevírá propast. Jak velká? Podobná jako když zapojíte jiný zesilovač. Tady jsme ale vyměnili jen a pouze streamery, vše ostatní zůstalo beze změny.
Olympus vs Extreme
V porovnání s Extreme působí konkurenční streamingová zařízení nedotaženě a Extreme (dle mého názoru) hraje prim i v rámci triumvirátu s Antipodes a Pink Faun. Je proto značně znepokojivé slyšet, jak nedotaženě působí Extreme proti Olympu. Nejprve jsem si myslel, že když to důkladně proposlouchám, budu schopen izolovat jeden či dva parametry, proč je Olympus lepší. Ale nenašel, protože když jsem rozpitval jeho projev na jednotlivosti, byl lepší ve všem. Prostě to hraje lépe natolik objektivně, že si nedokážu představit jakékoli rozhodování se, zda ten či onen model. A nemusíte poslouchat jen audiofilní kousky. Blue Jeans Blues vydali ZZ Top před padesáti lety (!) na albu Fandango, a potom i nesčetněkrát poté reedicích. Měl jsem před sebou originální ´75 verzi a digitální remaster z roku 2006 a přes Olympus jsem si užil obě. Ta původní slyšitelně víc dýchá a je jednoznačně dynamičtější, na druhou stranu je zvukově tenčí a jsou příliš slyšet jednotlivé stopy tak, jak byly poskládány na sebe. Zvuk je tak méně organický a zejména vokál je jakoby tržený od zbytku a posazený na muziku, nikoli do muziky. Remaster bohužel předvede obvyklou kompresi a mizí z něj zmíněná aura prostorovosti, nicméně Bob Ludwig byl opravdu mistrem svého oboru, a tak je 2006 verze lépe vybalancovaná, je v ní slyšet i pěkná hluboká basová linka, a celkově je track soudržnější a vyznívá zajímavěji. Taiko Olympus na tyto rozdíly poukáže, ale nesnaží se ani jednu nahrávku diskriminovat a obě jsou skvěle poslouchatelné, i když každá jinak. Je to jedna z věcí, ke které člověk postupně dojde. V běžném domácím hifi se dá poslouchat všechno, v highend sestavách dochází často k nemilosrdnému třídění na dobré a špatné nahrávky a všichni si touto fází projdeme. S rostoucí kvalitou audio řetězce ale postupně dojdeme zase do bodu, kdy se dá poslouchat (skoro) všechno, jen je to o několik tříd lepší zážitek, a naopak vás začne bavit lépe slyšet vnitřní strukturu hudebního materiálu. Olympus je přesně takový typ zařízení – obrovská míra rozlišení, podaná nekonfliktním a naprosto fluidním způsobem.
Pohled zezadu na Olympus, s Extreme vedle něj.
Taiko Olympus DAC
Olympus dostanete v konfiguraci dle přání a podle toho se objeví na zadním panelu příslušné výstupní moduly. Většinou má každý z nás preferovaný způsob připojení, odvislý od použitého převodníku, takže mi nedává smysl platit za nevyužité moduly. Dovozce vám osadí desku podle vaší preference. Je tam ale ještě jedna zajímavá možnost, a to nechat si Olympus vybavit Taiko převodníkem a tím obejít nutnost investice do externího převodníku. Taiko v DAC modulu používá chipset Rohm BD34301EKV, DAC je na měděné desce a montáž nezabere víc než patnáct minut – stačí odstranit spodní panel přístroje, odšroubovat pojistné šroubky, DAC modul nacvaknout a opětovně zajistit (viz. foto). Tímto zákrokem se ocitnou na zadním panelu dva analogové RCA výstupy (XLR Taiko nenabízí, a to hlavně proto, že věří, že RCA je čistší cesta), ze kterých můžete jít do integrovaného zesilovače, předzesilovače, potažmo napřímo do koncového zesilovače či monobloků. Jelikož Olympus nemá vestavěný variabilní výstup, hlasitost do stereokonce/monobloků je možné řídit jednoduše přes Roon, nicméně Taiko Audio momentálně pracuje na přidání analogové (!) regulace hlasitosti do Olympu spolu s modulem sluchátkového zesilovače. Jak je na tom Olympus DAC zvukově?
Překvapivě dobře. Výsledek je na úrovni dedikovaných převodníků v kategorii někde okolo 20-25 k€. Lampizator Horizon, se kterým jsem Taiko DAC porovnával, byl sice slyšitelně dál, leč – dle mého názoru – kdybych si musel vybrat, zda Extreme + Horizon nebo Olympus + interní DAC, tak sáhnu po tom druhém. A v tomto konkrétním případě šetříte jen na převodníku 1,3 milionu / 50 k€, a to jsou nemalé peníze, které je lépe investovat například do reprosoustav. Je tu ale ještě další možnost: dát do páru Extreme a Olympus I/O jednotku, jako jakýsi externí upgrade. Podle Taiko se tak dostanete téměř – i když ne úplně – na úroveň kompletního Olympus systému.
Král zabíjí krále
Jako ve všech ostatních oblastech high-endu platí i zde, že špatnou implementaci Taiko Olympus přehraje dotažená implementace čehokoli podstatně levnějšího. Vtip je v tom, že – a za tím si stojím – dotaženou implementaci Olympus nepřehraje, alespoň v současném hifi světě, vůbec nic. Přičtěte si k tomu i libovolný analog. A za tím si také stojím. Nejde to. Už z principu to nejde. Nějaké otázky?
Jedna by tu byla, a to ta, kterou položí všichni stávající vlastníci Extreme – má smysl měnit za Olympus? Tady moc nepochodím s odpověďmi, uvedenými frázemi „To přijde na to…“ nebo „Pokud máte zbytečné peníze…“. Předpokládám, že zákazníci lovící v Taiko vodách zbytečné peníze mají a pokud ne, tak si je seženou. Moje doporučení tedy je: Upgradujte, ihned! V opačném případě, chcete-li se toho vystříhat, vůbec si Olympus nepůjčujte, ani se ho nesnažte si někde poslechnout. Nechejte si Extreme, případně zvažte výše zmíněný upgrade pomocí jednotky Olympus I/O (bude to vyžadovat i výměnu USB modulu a další úpravy, takže to nechte na distributorovi), a buďte dál spokojeni s tím, že vlastníte druhý nejlepší streamer na planetě.
Systém:
- Zdrojové komponenty: Taiko Extreme Server, Router a Switch, Lampizator Horizon DAC (modified with Takatsuki TA-274B rectifier valve)
- Zesilovače: Ypsilon PST 100MkII Silver Edition předzesilovač, Ypsilon Hyperion monobloky
- Reprosoustavy: YG Acoustics Summit
- Interkonekty a reprokabely: Stage III Concepts Cerberus, Stage III Xphynx USB, Taiko XDMI
- Filtrace a síť: Telos Power Station Tai Chi Yin a Yang, Telos Grounding Station, Stage III Concepts Leviathan, Proteus, a Kraken
Taiko Olympus server + Olympus I/O XDMI
Cena setu v době recenze: 103.440€
Distribution: Dreamaudio, Bratislava, Slovakia, +421 907 838 806
(C) Audiodrom 2025