VZPOMÍNKY NA ZÍTŘEK

V roce 1969 nahradily v londýnském Abbey Road "zastaralou" lampovou techniku tranzistory. A zvukoví inženýři si stěžovali, jak nová technologie umrtvila zvuk na novém albu The Beatles. Od té doby uplynulo půl století a ještě pořád se dohadujeme, která z technologií je lepší. Uložte se. Uvolněte se. Zavřete oči... Zkuste si představit, jak bude vypadat svět, dejme tomu, za 20 let. Jak budeme poslouchat naši muziku v budoucnosti? Budeme vůbec potřebovat reproduktory? Nebo budeme jen sledovat hologramy našich oblíbenců doma v obýváku?

Problém s představami o budoucím světě je ten, že vždy vycházejí ze současného stavu věcí. Na to, co známe, nabalujeme svoje představy a přání, což nás jednak limituje (jen vylepšujeme existující), jednak máme sklon představu budoucnosti přetechnizovávat. Největším paradoxem ale je, že přitom totálně zanedbáváme minulost...

Zítřejší minulost

Dnes večer povečeřím s několika přáteli v restauraci (taverny a hospody existují už více než pětadvacet století). Půjdu tam v botách, které se principiálně nijak významně neliší od těch, které měl obuté mumifikovaný 5300 let starý muž, objevený v ledovci v rakouských Alpách.  V restauraci se budou používat příbory, prastará mezopotámská technologie, kterou byste v dnešním žargonu zařadili mezi "aplikace roku" - zejména když uvážíte, jak obratně se s nimi dá pracovat, abyste si nespálili vlastní prsty o jehněčí. Budu pít víno, nápoj, který lidstvo pije už šest tisíc let. […]  A po hlavním chodu bude následovat další technologická lahůdka, sýr, za který zaplatím opět hodně peněz těm, kdo ho připravují podle několik století staré receptury.

Pokud by si někdo měl takovou večeři představit v roce 1950, zcela jistě by ji ve své fantazii viděl jinak. Díkybohu na sobě ale nebudu mít lesklou syntetickou přiléhavou kombinézu, nebudu pojídat nutričně vyvážené kapsle a nebudu se spolustolovníky komunikovat prostřednictvím obrazovek. […] Strava bude připravena pomocí velmi archaické technologie (ohně), za použití náčiní, které se od doby Říma nezměnilo (snad jen kovové slitiny doznaly vylepšení). Budu sedět na nejméně tři tisíce let starém zařízení, kterému se říká židle (a která bude mnohem méně opulentní, než ta, na které sedával můj prapředek ze starověkého Egypta). A do restaurace nebudu cestovat na létajícím motocyklu. Půjdu pěšky, nebo když to nebudu stíhat, použiju taxi řízené imigrantem, vynález minulého století.

Tyto odstavce jsou interpretací z knihy Antifragile od Nassim Nicholas Taleba, Random House, Inc. Zkuste se teď zastavit a podívat se znovu na poslední stažené aplikace pro váš iPhone - nejspíše je uvidíte ze zcela jiné perspektivy. Je velmi pravděpodobné, že od teď za 10 let nebude iPhone používat vůbec nikdo. To neznamená, že telefony zmizí - naopak. Ale nejspíš jich většina, stejně jako dnes, bude součástí pevných linek, tedy drátová.

Digitální budoucnost

Z dnešního pohledu je naprosto jasné, že budoucnost v audiu bude digitální transfer. Ale proč by vlastně měl být? Protože se to tak vyvíjí pohopouhých několik posledních let? Kompaktní disk existuje mnohem déle, 35 let, a přesto se mu zvukově nepodařilo překonat prehistorický vinyl. V roce 1969 nahradily v londýnském Abbey Road "zastaralou" lampovou techniku tranzistory. A zvukoví inženýři si stěžovali, jak nová technologie umrtvila zvuk na novém albu The Beatles. Od té doby uplynulo půl století a ještě pořád se dohadujeme, která z technologií je lepší.

Když se objevil MP3 formát, přenesli mnozí hudební nadšenci své cenné sbírky na hard disky a prodali CD disky. Jen o pár let později se trend ukázal být jen pastí, technologicky pomíjivou módou. Dnešní audiofil se stal počítačovým audiofilem, streamuje muziku ze zvdálených knihoven, umisťuje doma tablet na hroty, a tráví hodiny prohledáváním internetu, aby stáhnul svou muziku v módním DSD, v drtivé většině případů jen zkonvertovaným z obstarožního PCM. Ale je to tak futuristické, není-liž pravda?

Nedávno jsem narazil na rozhovor, který pro holandský časopis Music and Emotion (07/2014) poskytl management japonské firmy Accuphase – předseda představenstva Jim S. Saito, marketingový manažer Tatsuki Tozuka, víceprezident a šéf vývoje Mark M. Suzuki a Yasumasa Ishizuka, hlava evropské distribuce. V čem je zajímavý? Ačkoli je Accuphase bezpochyby inovativní společností, která tvrdě pracuje na postupném zdokonalování existujících technologií, z pohledu "moderního" audiofila digitální věk hanebně zaspala. Odpovědi zástupců na otázky, týkající se streamingu, USB převodníků a zesilovačů v D třídě jsou pozoruhodné tím, jak sdílejí obdobný úhel pohledu se zmíněným Nassim Nicholas Talebem  - proto si je zde dovolím ocitovat.

Streaming Audio

“Accuphase má uši i oči otevřené směrem ke každému trendu, který vypadá, že hned tak nezmizí. Pokud se z trendu stane kvalitní a stabilní platforma, zahájíme předběžné studie. Čeho se chceme vyvarovat, je ztratit finance a čas na vývoj něčeho, co odumře dřív, než se to má čas rozvinout. Protože tuto politiku striktně uplatňujeme, málokdy držíme krok s nejnovějšími trendy. Neznamená to, že Accuphase takové věci dělat nechce, ale nejprve se chceme ujistit, že nová platforma bude trvale životaschopná.[…]

Co se týký Streaming Audia: vidíme v něm jistý potenciál, ale je tu ještě hodně překážek, které je třeba překonat. Jednoduše řečeno, výsledek stále neodpovídá použitým standardům. Nebudeme proto začínat nákladný vývoj. Navíc stále existuje obrovský trh s fyzickými nosiči, zejména v Asii, takže se vyplatí tento formát dále zdokonalovat. I po dlouhých letech se ukazuje, že se zvuk z těchto médií zlepšovat stále dá, a že zvuk překonává cokoli, co je možné v současnosti dostat ze Streaming Audia.”

Podpora USB

(Pozn: poslední digitální procesory, CD a SACD od Accuphase jsou s USB kompatibilní)

“Fakt, že nechceme investovat do vývoje streameru neznamená, že chceme bojkotovat něco, co existuje a expanduje. Právě naopak. Naše přehrávače pracují s vysoce rozlišeným signálem už mnoho let, takže upravit je pro příjem externích dat se nezdá jako tak velký krok. Ve skutečnosti se to ale ukázalo mnohem obtížnější, než to vypadalo. U interních dat získáváme z našich mechanik velmi precizní datový tok. V okamžiku, kdy se spolehneme na externí zdroj, z něhož data přicházejí s mnoha chybami, máte zaděláno na spoustu potíží.  V jednu chvíli se dokonce zdálo, že nebudeme schopni projekt dokončit, protože bychom museli obětovat naši pověstnou kvalitu. Naštěstí se nakonec povedlo USB implementovat. Je to takový malý náhled do možného příštího Accuphase streamingu.[…] Prozatím je další cesta ale stále plná otazníků, zejména co se týká standardizace, takže u nás mají zatím čistokrevné streamery zatím červenou.”

Zesilovače třídy D

“Třída D není pro nás ničím novým. V minulosti jsme dokonce jeden zesilovač s touto technologií postavili - 6ti kanálový PX-650 - ale vzápětí jsme od třídy D upustili. Hlavní její problém je vysoka hladina šumu a rušení, způsobená relativně nízkou nosnou frekvencí. Tomu se zatím u této technologie nevyhnete a způsobuje to určité zkreslení a neklid v přehrávané hudbě. Konvenční obvodové řešení je stále lepší. Každý, kdo má možnost obě technologie porovnat v pečlivě připraveném testu vedle sebe, rozdíly okamžitě uslyší. Navíc jsme u poslední generace našich konvenčních komponentů udělali znovu obrovský krok směrem k realističtější reprodukci. Podařilo se nám dále vylepšit odstup od šumu, takže hudba má dech beroucí jemnost a zní ještě skutečněji.”

Vzpomínání na zítřek

Takže? Teď už pravděpodobně tušíte, jaká bude budoucnost audia. Nečekejte převratné změny Zvuk zvířecích kůží, napnutých přes duté špalky, nikdy nebyl generován jako binární, a ještě nikomu se nepodařilo vyloudit hudbu, vznikající třením koňských žíní ovčími vnitřnostmi, z libovolného syntezátoru (i když už před 40 lety se opak zdál být naprostou samozřejmostí). Proto zůstaňte se svou sklenkou vína v houpacím křesle u krbu a poslouchejte svůj nemoderní aparát - je pravděpodobné, že v dalších padesáti letech se toho zase až tak moc nezmění.

(C) Audiodrom 2015