KATALOG ROBOTŮ

Neměli jsme ani počítače. I když byla muzika generována sekvencery a syntezátory, byla analogová, žádné počítače. První počítač jsme dostali do ruky, až bylo album hotové - Atari. I když počítače nebyly, visely už ve vzduchu, byla to tehdejší realita. Společnost se stávala zavislá na výpočetní technice.

Kraftwerk: Katalog robotů

Rutinou "Restore" v systému Windows můžete vrátit počítač do stavu, ve kterém byl před nějakou kritickou operací, kterou jste provedli - pochopitelně to předpokládá, že existuje takovým stav "před" v podobě uloženého kontrolního bodu. Takové momenty, kdy systém přechází z jednoho stavu do druhého, najdeme i v hudbě. Jistě, něco na způsob mikrorevolucí se v muzice sem tam odehrává, ale ty opravdové definujicí momenty jsou velmi vzácné. Vezměte si The Beatles - je poměrně snadné rozdělit hudební časovou linii na dobu před The Beatles a po The Beatles, kdy se začala psát historie současného rocku a popu. Kraftwerk možná nebyli na přelomu šedesátých a sedmdesátých let úplně první experimentátoři, ale právě oni zásadním způsobem dali vzrůst ohromnému hnutí elektronické hudby. Po Kraftwerk se staly pípající elektronické obvody akceptovanými generátory hudby.

Němečtí elektroničtí pionýři letos na podzim (článek je napsaný v říjnu 2015) spustili evropské turné. To, a také fakt, že se celý víkend točil v mém přehrávači jejich disk Tour de France, rozhodlo, že jsem se zpětně kouknul na jejich nejlepší momenty. V roce 2009 vydal Kraftwerk velmi zajímavou kolekci svých osmi nejcennějších alb pod názvem Der Katalog. Kapela vždycky kladla obrovský důraz na kvalitu zvuku a zmíněných osm remasterů není výjimkou (Kling Klang, Klangbox 002) - povedlo se jim vyhnout se přemrštěné kompresi a výsledkem je precizní a dynamický zvuk. Co na Der Katalog najdeme?

Autobahn (1974) - Radio-Activity (1975) - Trans-Europa Express (1977) - The Man Machine (1978) - Computer World (1981) - Techno Pop / Electric Cafe (1986) - The Mix (1991) - Tour de France (2003)

V brtiském magazínu Uncut (říjen 2009, uncut.co.uk) se objevil zajímavý rozhovor s Ralf Hütterem, jedním z hlavních robotů Kraftwerku, který se vrací do časů, kdy celá vlna syntetické muziky byla jen začínající malou vlnkou a o hudební revoluci nemohlo být ani řeči.

KRAFTWERK
(Vertigo, 1970)
Poté, co Hütter a Schneider opustili studentskou jazz-rockovou kapelu Organisation, debutovali na vlastním labelu Kling Klang již pod jménem Kraftwerk se čtyřmi tracky, které byly vlastně jen volnou instrumentální improvizací.

“V době, kdy vznikl Kraftwerk a Kling Klang studio, jsme byli ve fázi hledání hudebníků, se kterými bychom mohli pracovat, a objevování kompozice, němčiny jako tvůrčího jazyka, možností lidského a syntetického hlasu. Spolu s Florianem jsme měli Kling Klang studio od roku 1970, dříve než jsme začali improvizovat. Hrávali jsme na univerzitách, různých party a v galeriích. Pak přišel den, kdy jsme si řekli: potřebujeme nějakou základnu, laboratoř, studio, kde bychom mohli fungovat."

“Byli jsme ve stejné škatulce jako Can, prostě skupina z artové scény. Pracovali jsme s několika bubeníky, v jedné chvíli jsme hráli i s Klaus Dingerem (Později uskupení Neu! Pozn. editora), ale pořád se to měnilo. Měli jsem jazzové bubeníky, rockové bubeníky, nebo jen můj syntezátor bicích."

“Ten, kdo překřtil náš žánr na Krautrock musel být idiot. V té době tomu tak nikdo neříkal. Nové muzice se říkalo Deutsch Rock nebo elektro-rock, underground nebo free rock. V podstatě žádné jméno neměla a lišila se od města k městu. V Berlíně byla kosmičtější, s Tangerine Dream a Cluster, my jsme byli z industriálního Düsseldorfu, v Kolíně byli Can zase více orientovaní do rocku."

“Jméno Krautrock přišlo až později od lidí, kteří možná byli fanoušci stylu, ale mě to přijde nevkusné a navíc totálně zavádějící - nemáme přeci se zelím nic společného (Sauerkraut je v němčině zelí. Pozn. editora). A muziku nevytvářela zelenina. Je to jako kdybyste říkali hudebnímu stylu ‘fish and chips’ nebo ‘spaghetti’. Je fajn, že jsou lidé kreativní, ale možná měli vymyslet inteligentnější název.”

RALF & FLORIAN
(Mute/EMI, 1973)
Tvůrčí duo Hütter a Schneider začínají na svém třetím albu koketovat s vyprecizovanějším a minimalisticky elektronickým zvukem. Tohle album je dnes těžko sehnatelnou raritou a čeká na opětovné vydání v další vlně remasterů.

“V té době jsme byli duo, pomáhali nám různí muzikanti ve studiu. Pořád jsme hledali možnost, jak nahradit bubeníka strojem. Zkoušeli jsme všechno možné, ale nefungovalo to, nedařilo se rytmus synchronizovat. V Düsseldorfu jsme byli blízko vizuálním uměním, což bylo pro Kraftwerk velmi důležité - naše hudba je audiovizuální, tvoříme zvukové obrazy. Těžko se to popisuje slovy, ale myslím, že naši hudbu můžete doslova vidět…"

“Poslouchali jsme hodně elektronické hudby. Na artové scéně, v rádiu. Byli jsme vychováni v duchu Beethovenovy školy, ale byli jsme si vědomi současné moderny a pochopitelně i rockové a popové scény. Ale kam patřilo to, co jsme dělali my? V hledání naší identity nám pomohl páskový magnetofon. Snažili jsme se zapomenout na vše, co jsme znali. Kontakt s páskovým magnetofonem pro nás znamenal obrat k syntetickým hlasům, robotům a umělé inteligenci."

“S mým kamarádem Emilem Schultem pořád pracuju na starých záznamech na pásu - alba Kraftwerk 1 a 2, Ralf & Florian, a možná jedna dvě živá představení, cokoli najdeme v archivu. Všechno je to někde zahrabané v našem Kling Klang studiu, chce to ale ještě dost práce, oprášit, remasterovat. Je tam také hodně konceptů a skic, které se pak uplatnily třeba o dvě desetiletí později. Existují pirátské kopie prvních alb, ale ty jsou dělané přepisem z vinylu, protože nikdo nemá originální pásy. Ty máme jen my.”

AUTOBAHN
(Mute/EMI, 1974)
Album Autobahn, dálnice, je první průlomové album Kraftwerk a znamená jejich vynoření jakožto elektropopových minimalistů. Zkrácená verze hypnotické dvaadvacetiminutové titulní skladby se stala mezinárodním hitem. Po ní následovala turné na obou stranách Atlantiku.

“Autobahn pro nás znamenalo popis naší momentální situace. Kde jsme, jaký je zvuk německé Bundesrepubliky? V té době si kapely dávaly anglická jména a nikdo nepoužíval němčinu. Občas lidé říkají, že jsme vymysleli německý rap, ale to nebyl rap, jen mluvené slovo, které jsme použili místo zpěvu. A ze základních rytmů a zvuků jsme poskládali naši hudební krajinu."

“Album není o autech, je o dálnici. Lidé na to zapomínají. Byla to cesta, po které jsme najezdili stovky tisíc kilometrů: z univerzity do galerií, z klubů domů. Neměli jsme ani peníze na hotel, a tak jsme domů po odehraném koncertě opět cestovali, v noci. To je velmi důležité - není to o autech, ale o dálnici. Je to jakási road movie s humornou zápletkou."

“Každý den, cestou domů ze studia, jsem pozoroval 20 kilometrů bílých pruhů na dálnici. A moje auto mělo svůj zvuk, rádio mělo zvuk, bylo to jako nekonečná smyčka, jako nekonečná hudba Kraftwerk. Proto jsme na Autobahn dali zvuky klaksonů, útržky melodií i hlasy motorů. Je tam i tlakování pneumatik, zvuk kol odvalujících se po asfaltu a takové to – pffft pffft – když kola najedou na bílou přerušovanou čáru. Je to proměnlivá zvuková poezie."

“Všechny skladby jsou jako krátké filmové smyčky. ‘Morgenspaziergang’, volně přeloženo jako ranní procházka, jsme napsali po cestě ze studia. Vždy jsme pracovali v noci a pak ráno se všechno zdá jasnější, uši jsou otevřenější."

“Turné k Autobahn nejprve proběhlo mimo Německo. Poprvé jsme koncertovali v zahraničí na Pařížské univezitě, tuším v roce 1973. Měli jsme také dlouhé turné v Americe a kratší v Anglii. Jen v Německu jsme museli koncerty rušit, protože nebyl zájem. To bylo v roce 1975."

“Deska měla velký úspěch, ale nikdo si ji nedokázal představit naživo - byla studiová, ne? Nebo elektronická? Nikoho nezajímalo vidět Autobahn živě. Předtím, koncem 60.let až do roku 1973 jsme po Německu koncertovali, ale najednou, o tři roky později, nás nikdo znovu vidět nechtěl. Na koncertní pódia jsme se vrátili až v roce 1981, ale pořád to nebylo nic ve srovnání s ostatními zeměmi.”

RADIO-ACTIVITY
(Mute/EMI, 1975)
Radio-Activity je prvním kompletně elektronickým albem Kraftwerku. Je to půlnoční soundtrack s dvojím významem: zvuk praskajících tranzistorů a paranoia studené války. Album bylo nahráno během procesů Baader-Meinhof, které rozdělily Německo a udělaly z mladých hudebníků podezřelé teroristy. (Politické hnutí Baader-Meinhof, známé též jako Rudá Armáda, bylo levicové militantní uskupení, aktivní v zapadním Německu od 70.let. Editor).

“Je to v podstatě science-fiction album. Krása a strach. Koncept byl o infiltraci prostřednictvím rádia, což je možná nebezpečnější než radioaktivita. Pracovali jsme s pásky, editačními nůžkami a lepidlem. Všechno bylo elektronické. A větší využití hlasů, na způsob mluvené symfonie."

“Album bylo napsáno ve dvou jazycích, němčině a angličtině. Autobahn je pouze v němčině. Nebyl to žádný kalkul, jen nás prostě napadl text  – “Radioactivity, is in the air for you and me…” Byl to jen nápad, který jsme později použili u ostatních alb, která jsou ve dvou jazykových verzích, jako filmy... Vždy se mluvilo o Kraftwerku ve filmu, ale nikdy se to nerealizovalo - s výjimkou německého režiséra Rainer Werner Fassbindera, který použil útržky naší hudby v různém kontextu u jeho filmů. Radio-Activity bylo Fassbinderovo oblíbené album, použil ho v ve filmech Ruská ruleta a Berlin Alexanderplatz."

“Když jsme pracovali na grafice alba, nosili jsme ji v dlouhých futrálech a sousedé nás udávali, že máme zbraně - celá nálada ve společnosti byla prostě taková. Cestovali jsme v noci a pořád nás na silnici kontrolovali, chtěli vidět doklady a povolení - Düsseldorf bylo v té době velmi kontrolované město a my byli lidé klubů a noci. Policie jednou přišla až k nám do studia, nejspíš protože slyšeli hluk. Neklepali na dveře, dorazili s namířenými puškami: ‘Kde máte zbraně?’”

TRANS-EUROPE EXPRESS
(Mute/EMI, 1977)
Romantická hymna evropské integrace. Album Trans-Europe Express si vydobylo pevné místo v historii popu a posloužilo jako katalyzátor newyorské hip-hopové scéně, která z něj samplovala pumpující rytmy a basové linky. Neobvyklý artwork prezentuje kapelu jako dokonale oblečené byznysmeny.

“Trans-Europe Express je symfonie vlaků - vlaky, Vídeň, Paříž... Cestování je důležitou součástí Kraftwerk. Nemyslíme to ironicky, je to naše realita, součást našich životů. Je to naše evropská kultura, identita. Víte, Düsseldorf je 20 minut od Holandska, půl hodiny od Belgie, dvě hodiny od Francie. Berlín je dál než Paříž. Všichni naši kamarádi mluví anglicky, ve škole to samé. V té době bylo v Německu zcela normální mluvit různými jazyky. Skladba “Hall Of Mirrors” byla napsána velmi rychle. Zrcadla se často v hudbě objevují, vezměte třena “Man In The Mirror” Michaela Jacksona, a spoustu dalších. V jednu dobu jsme měli zrcadla i v našem Kling Klang studiu, abychom měli vizuální zpětnou vazbu. Existuje pár pěkných cover verzí skladby - líbí se mi ta na albu Trans Slovenian Express, Anne Clarke tam zpívá na slovinské motivy. Siouxsie And The Banshees tu skladbu hráli v punkové úpravě."

“‘Showroom Dummies’ symbolizuje přechod od člověka přes figurínu k robotovi, ze statické pózy k animaci a pohybu. Směřovali jsme do věku robotizace. Ten song je vlastně o nás, v té době jsme byli neustáole pod náporem fotografů. Proto jsme vymysleli ty figuríny a později roboty - ti mají s fotografy větší trpělivost. Text ‘Showroom Dummies’ odráží naši dení realitu, klubovou scénu. V Německu zůstávají kluby otevřeny dlouho do noci, nemáme jako v Anglii poslední drink ve 21.30 nebo tak. Ha! Teď ten song příliš nehrajeme, ale v roce 1981 byl na programu pořád. Asi znovu začneme, má pořád platnost."

THE MAN-MACHINE
(Mute/EMI, 1978)
Hudba Kraftwerk se stává stále více minimalistická a mechanizovaná, ale také satiricky mířená - od disco-funku “The Robots” k budoucímu UK No.1 hitu “The Model”. Najdeme tam dokonce i romantickou baladu “Neon Lights”, která se dočkala mnoha cover verzí.

“Už 10 let před ‘The Robots’ jsem měl bicí automat, hráli jsme s feedbackem a stroboskopy. Odešli jsme z pódia a lidé dál tancovali na hudbu strojů. V té době nebyl Kraftwerk, ani roboti, ani album The Man-Machine - koncept ale přesto už existoval."

“Texty k ‘The Model’ jsou identické v obou jazykových verzích, žádný rozdíl, sám jsem je překládal. Je to o kontextu objektu a peněz: za krásu musíme platit. Cítíte ten cynismus? Potom se nás v klubech ptali - kdo to je, je to vás? Ne, nebylo to založené na nikom konkrétním."

“Slova pro nás představují jen určitá vodítka, v Autobahn nebo The Man-Machine řeknete všechno zvukem. Naše hudba pochází od strojů, takže nejlepší je použít výrazové prostředky strojů, i když zprostředkované mnou nebo mými kolegy. To je to, co děláme. Ne vždy to jde, ale snažíme se. Asi nejvýraznější kompozice, založená na hře se slovy je ‘Boing Boom Tschak’ [z alba Electric Café z roku 1986], hudba zde sama mluví. Je to nekonečný koncept, protože když máte základní motiv, můžete ho opakovat 5 minut, 5 hodin nebo i 5 dní. ”

COMPUTER WORLD
(Mute/EMI, 1981)
V době, která předcházela obecné digitalizaci, předpověděli Kraftwerk počítači ovládanou budoucnost. Precizní melodie, precizní rytmy...pod povrchem se ale skrývá poselství o nové éře elektronické špionáži.

“Neměli jsme ani počítače. I když byla muzika generována sekvencery a syntezátory, byla analogová, žádné počítače. První počítač jsme dostali do ruky, až bylo album hotové - Atari. I když počítače nebyly, visely už ve vzduchu, byla to tehdejší realita. Společnost se stávala zavislá na výpočetní technice, spousta lidí si toho nevšímala, ale my ano. Technika byla používána vládami, KGB, Interpolem, německou Deutsche Bank."

“Bylo to také o nás, Kraftwerku, Kling Klang studiu, to byl náš počítačový svět. Převedli jsme do počítačové grafiky naše tváře, zautomatizovali jsme některé texty. Skladba “Pocket Calculator” byla o očekávání počítačové mobility. A byla skutečně vytvořená na kapesní kalkulačce a různých dětských hračkách, jako stylofon nebo dětské klávesy."

“Bylo by úžasné mít v roce 1981 laptopy, ale počítače tehdy byly velké IBM, které se ani nedaly převážet. První Apple se objevil koncem 70. let, ale byl pro nás nedostupný. Když jsme poprvé vycestovali do východního bloku, museli jsme dát na seznam veškerou naši techniku, protože stejná byla i součástí moderních zbraňových systémů. Museli jsme prokázat, že ji používáme k hudbě, ne k vojenským cílům. Museli jsme zdokumentovat vše - značky, čísla, vše.”

TOUR DE FRANCE
(Mute/EMI, 2003)
Od zrodu k realizaci projektu uběhlo dvacet let - začalo to stejnojmenným singlem už v roce 1983. Hütter a Schneider tu vzdávají hold společnému koníčku - cyklistice. Původně album vyšlo jako Tour De France Soundtracks, v reedici má kratší, původně uvažovaný, název.

“Pojmenovali jsme to Tour De France. The Soundtracks byl pouze tehdejší track listing. Jde o kolekci různých filmů, různých soundtracků: ‘Vitamin’, ‘Aero Dynamik’, ‘Titanium’. Je to ale i o osobní zkušenosti, regeneraci, jako v tréninkovém plánu."

“Někdy na některé věci zapomeneme, ale ony si nás najdou, dostanou nový význam a novou dynamiku. A my v sobě našli koncentraci na dokončení započatého díla. Tour De France bylo prakticky hotové už předtím - existoval scénář, poznámky, klíčová slova, texty, koncept. Když se jela v roce 1983 Tour, vydali jsme ve spěchu singl. Pak to usnulo a zapadlo, zabývali jsme se digitální technologií, samplery, digitalizací studia."

“Stoleté výročí Tour bylo signálem k dokončení alba. Všechny mixy jsme udělali během Tour, když jsme byli pozvaní režiséry do jejich helikoptér a doprovodných vozů. Když jsme se vrátili, čekal jen finální mix. A když Tour dorazila do Paříže, byly finální pásy hotové. Občas mě kritizují za zdlouhavý přístup, ale moje odpověď je: album Autobahn se rodilo 28 let. Album Kraftwerk a všechna před ním, vzala zhruba 7 let. Lidé si myslí, že jdete do studia, zatočíte několika knoflíky, a je to hotové. Možná jedno, dvě alba - nikoli však vaše celoživotní dílo.

Audiodrom © 2015 PW, části tohoto textu jsou založeny na rozhovoru Stephena Daltona, publikovaném v magazínu Uncut / říjen 2009.