FRANCO SERBLIN Accordo

Accordo dostaly do vínku hodně komplikovaný půdorys; kromě horní a spodní desky na kabinetu nenajdete jedinou rovinu, protože všechny stěny mají nějaký rádius, a navíc není reprosoustava symetrická prakticky kolem žádné osy. Je fakt, že s tímto jsem se ještě nesetkal. Silueta Accordo tak v šeru ze všeho nejvíc připomíná nějaký odřezek, přinesený z výletu do lesa.

Provedení není pečlivé, to je příliš technický termín, tady jde o uměleckou práci, hru s materiály, hru se světlem a v neposlední řadě i hru se zvukem. Jednolité bočnice v ořechovém dřevě rozděluje pouze jakási hliníková vložka, která vypadá jako intarzie, vinoucí se okolo celého kabinetu a opticky i mechanicky oddělující podstavu. Rovněž si prosím povšimněte slova dřevo, protože kabinety nejsou dýhované a k jejich výrobě byl použit dřevěný masiv. Zezadu skříňky najdeme filcem vyložené vyústění basreflexu, které se na první pohled jeví jako eliptické, za což může zkosení ozvučnice, a malý leštěný štítek se sériovým číslem. Leštěným hlíníkem, který vypadá jako chrom, se na Accordo nešetřilo a kromě stojanů zrcadlové odlesky vrhají i kovové půlměsíce se Serblinovým podpisem, do kterých je napevno uchycen ´rámeček´ve stylu Sonus Faber, tedy jakýsi systém elastických lanek, připomínající struny harfy. Funkce mřížky je tak spíše estetická, než ochranná, a její maximální průzvučnost je zaručena, takže vlastně ani nevadí, že ji nelze sejmout.

Bez stojanu si ani neškrtnete, tedy bez stojanu originálního, který v sobě skrývá celou potřebnou elektroniku a přípojná místa. Monitory jsou ke stojanu uchyceny přes dva šrouby a středem zakřivené nohy stojanu probíhá kabel se Speakon (Neutrik) konektorem, kterým se obě dvě části, tedy měniče s výhybkou, elektricky propojí. Dole v podstavě je jednak nekomplikovaná výhybka, jednak nekomplikované reproterminály, neumožňující bi-wiring. Umělecký dojem zanechá i obal a netradičně zpracovaný manuál.