GRYPHON EOS 2

Výšková kalota má u EOS 2 neobvykle velkou plochu, což se projevuje určitou lehkostí na vokálních partech. Tou lehkostí nemyslím vylehčení nebo tenkost, ty u Gryphon nenajdete ani náhodou, jde spíš o to, že je slyšet, že se reprosoustavy v horní části pásma nestresují a posílají zvuk do místnosti jaksi samozřejmě a nenuceně. Gryphon doporučuje minimální poslechovou vzdálenost 3 metry a rovněž doporučuje pohrát si s náklonem skříní, abyste si nadávkovali charakter výšek na míru. I tak mi místy (rozuměj na některých nahrávkách) připadalo, že na vršku jsou EOS 2 agilnější. Jednou z takových nahrávek je album Brothers in Arms (Dire Straits), které je spoluzodpovědné za úspěšný nástup CD formátu a digitálu vůbec. Dlouhá léta považované za jeden z audiofilních standardů a ještě stále jedna z nejhranějších nahrávek na výstavách vůbec, nicméně s rostoucí kvalitou domácí reprodukce zvuku se dříve či později nutně dostane každý do bodu, kdy začne zjišťovat, že Brothers in Arms je typický časně digitální produkt a odhlédnouc od jeho hudebních kvalit bych jej určitě už na seznam top 100 nejlépe nahraných věci nezařadil ani náhodou.

Gryphon presně s těmito případy počítal, a do cesty výškového měniče zařadil alternativní rezistory, mezi nimiž můžete přepínat pomocí malého páčkového přepínače nad reproduktorovými terminály. Můžete si tak vybrat výšky bez atenuace, nebo je přitlumit ve dvou krocích. Přepínač pracuje velmi subtilně a nečekejte od něj stejnou funkci jako mají tónové korekce, nicméně rozdíly tu jsou. V mém případě se mi nejvíce líbila na So Far Away pozice s maximální atenuací, dokonce bych uvítal, kdyby tam byla ještě jedna, tj. klidně bych ještě dalšího 0,5 dB na vršku srazil. Na druhou stranu není problém nechat výšky jet naplno u jiného hudebního materiálu. Prostě podle chuti a preferencí, dobré je, že tu taková možnost je.