VAN MEDEVOORT PAQs

MJ10.11.2014

Koncové zesilovače

Kontrola a čistota. Čistota a kontrola. Tak by se dal ve zkratce charakterizovat zvuk komba Van Medevoort. Wattáž zesilovače vládla mými reproduktory pevnou rukou – zvuk se prostě z reproduktorů „vylil“ ven bez nejmenších obtíží, s prokreslenou dynamikou, a to značnou dynamikou.

Funkce a forma

87%

Ergonomie

80%

Zvuk

78%

Zpracování

Jednodušeji už skříně přístrojů udělat nešlo – černě lakovaná plechová šasi s čelními hliníkovými panely, prosté jakéhokoli pokusu o designový výstřelek, o jedinečnost. Zesilovače nejvyšší řady, nazvané u Van Medevoort State of The Art, jsou téměř zenově čisté - jediný ovládací prvek koncového zesilovače (PAQs) je velké černé tlačítko ON/OFF. PAQs umožňuje připojit jeden pár RCA a jeden pár XLR konektorů a přepínat mezi nimi, plus single-wiringové reprokabely do standardních plastových matic.

Výtka směřuje ke skříni koncového zesilovače, jehož horní ocelový plech je pouze zasunut zezadu mezi chladiče a nemá vlastní ukotvení. Při poklepu docela slušně rezonuje, což dobře není. Dá se to jednoduše vyřešit svépomocí, ale zase – za ty peníze bych to čekal od výrobce.

Nízké frekvence

Váha

Výbušnost

Artikulace

Motorhead a jejich Runaround Man je dusající track, který se valí jako lokomotiva. Přes Van Medevoort má dostatek energie a tradiční motorheadí „špinavosti“. PAQs odhaluje lehce zastřenou produkci, ale jinak slušný mix, balancující na hraně mezi stylem nahrávek roku 1982 a 2012. Každopádně mají kytary tu správnou kousavost, přál bych si jen o malinko víc slyšitelnější a důraznější kopák, který vystupuje snad až příliš decentně, a také bych malinko ubral vyšším středům, které se naopak tlačily víc dopředu.

Ona basová decentnost je patrná i na typicky referenční skladbě, Hazard Richarda Marxe. Úvodní bicí mají o něco nižší váhu, než jsem zvyklý, rytmická linka přes Van Medevoort netvoří hnací motor tracku, spíše jen doplňuje syntezátorům, které přebírají dominující otěže a tak potvrzují původní pozorování ohledně zvýrazněného prezenčního pásma. Hlas má tak o něco méně sonorní charakter, jde víc z úst, než z hloubi hrudníku. Má to ale i pozitivní stránky, takže kytarové vyhrávky jsou mnohem svěžejší a naléhavější a sekundující flétna je nádherně vypíchnutá z mixu. U nahrávek tedy bude záležet na tom, jak moc se do tonality PAQs trefí.

Čistota rozlišení

Detail

Vzduch

Transparentnost

V čem je PAQs dobrý, jsou tranzienty, zejména jejich náběžná hrana. Tady bych řekl, že patří k tomu nejlepšímu, co je dnes k mání. Drnknutí trsátka o strunu je rychlým vykreslením pevného a znělého drrrrnk v plné dynamické síle a v kontrastu se velmi klidným pozadím. Když to v muzice práskne, tak to přes PAQs opravdu PRÁSKNE. Když to má řezat, tak to opravdu ŘEŽE. Třeba kytarové sólo v Tennyson Mansion (Mostly Autumn) zase posunulo moji posluchačskou laťku o něco výš – elektrická kytara byla fantasticky pevná a znělá, ve spodních polohách zvuk rezonoval s fyziologickou naléhavostí, zvuk nástroje měl tělo, šťávu a drajv. To mě vyprovokovalo k experimentů s hlasitostí, které vedly k jednoduchému zjištění: zesilovači je zcela jedno, jak hlasitě hrajete, okázale dává na vědomí svou výkonovou rezervu, a poměry v muzice, ani její dynamika, se s rostoucí hlasitostí nijak nemění. A to je fajn, neboť zmíněný elektrický nástroj je při hraní nahlas prostě nádherný.

Tonální věrnost

Témbr

Dynamika

Časování

Síť je něco, na co je celé kombo Van Medevoort relativně citlivé, a s čím se dá dále experimentovat. Kupříkladu výměna Actinote Aria za SnakeBlock na vstupu do koncového zesilovače přinesla o něco vyrovnanější tonalitu, ale lehce utrpěla definice. Zapojení přímo do zdi bez síťové lišty se kupodivu (zatracené předsudky) neprojevilo přísunem lepší nefiltrované energie do zesilovače, ba právě naopak, utrpěla původní explozivnost a tranzientní atak. Chce to prostě hledat tu správnou kombinaci – já nakonec skončil zpět u plné suity Actinote.

Prostorovost

Trojrozměrnost

Šířka scény

Hloubka scény

Krásná muzika šla z reproduktorů ale i v případě klasické kytary Johna Williamse – prsty klouzající po hmatníku a rozechvělý korpus španělky v Recuerdos De La Alhambra byly jasně lepší v SACD vrstvě, kde skrze zesilovače měla kytara konkrétní tělo a stereobáze byla jako naživo, a to nemluvím o rezonující energii strun, tady jasně znělých a kovových.

Jak říká kolega TR, nejlepší hlas je hlas lidský (Hluboké moudro, což? Pozn. Editora). Každopádně všechny poťouchlé testy, kterým jsem Van Medevoort podrobil, potvrdily, že stroje nemají nejmenší problém s vykreslením jakýchkoli hlasových poloh a pohotově separují jednotlivé vrstvy předozadního zobrazení i v jeho dynamickém pohybu (například hovořící interpret kráčející směrem k mikrofonu).

Cena v době recenze:467 000,- Kč

Doporučení prodejci

AudioRanny, Praha, tel. +420 777 003 134

Web výrobce: http://www.vanmedevoortaudio.nl

Připojené komponenty

Zdroje signálu: Accuphase DP-78, Van Medevoort CT460 CD transport + DA468 DACpřevodník
Zesilovače: Van Medevoort PSQ a CAQ, Van Medevoort PAQs, Accuphase A-60
Kabely: Krautwire Fractal, Cardas Clear, Actinote Sonata
Reprosoustavy: Bowers & Wilkins 802 Diamond
Filtrace a síť: Nordost Thor (modifikace), Nordost Valhalla, Block Audio Snakeblock, Actinote Aria

Galerie

64%

Zpět do kategorie